Jasmíniny slzy: Co chci? Woody to ví, Jasmine v tom plave

Důležité a ne tak zjevné je ale i to, že postavy Allenových snímků často nevědí, co chtějí. A v pozdní fázi tvorby filmaře, který letos 1. prosince oslaví osmdesátiny, to je čím dál evidentnější.

N amátkou – profesor filozofie Abe z titulu Iracionální muž (2015) se točí mezi dvěma ženami a alkoholem a životní směr mu určí až náhodně zaslechnutý hovor v bistru. V komedii Půlnoc v Paříži (2011) se naivní americký spisovatel Gil opájí sny o slavných dobách města nad Seinou ve 20. letech, jen aby zjistil, že pod pojmem „zlatý věk“ si každý představuje něco jiného a že je to vlastně úplně jedno. Vicky Cristina Barcelona (2008) – milostný čtyřúhelník, partnerské aliance, šachy lásky. Match Point (2005) – další milostný trojúhelník. A tak dále.

Co vlastně chce, pořádně neví ani Jasmine, titulní hrdinka hořké komedie Jasmíniny slzy (2013). V jediném okamžiku se jí rozpadne manželství s bohatým podnikatelem, v němž nemusela nic řešit, a ocitne se uprostřed reálného života plného každodenního rozhodování. Kde pracovat, kde bydlet, s kým chodit… Jasmine neví, ale řešit to musí. Hlavně to chození. A zrovna sám Allen vždy věděl, co chce a co nechce. Chodil se svými herečkami, udržoval si v americkém studiovém systému nevídanou autorskou svobodu a kreativní volnost. A když se rozhodl, že chce žít s adoptivní dcerou své partnerky, prostě to tak udělal. Kauza z roku 1992 znovu ožila právě v souvislosti s Jasmíninými slzami. O co šlo? Allen s herečkou Miou Farrow žil dvanáct let a pravidelně ji obsazoval do svých filmů, jako je hořká komedie z doby hospodářské krize Purpurová růže z Káhiry (1985), partnerská mozaika Hana a její sestry (1986) a zejména tragikomedie Zločiny a poklesky (1989). Ve zmíněném roce Farrow zjistila, že režisér spí s její adoptivní dcerou Soon-Yi. Jemu tehdy bylo šestapadesát, dívce devatenáct.

Technicky vzato o incest nešlo, sám Allen Soon-Yi nikdy neadoptoval, přesto to nebyl zrovna běžný pár. A mělo být hůř. Čtyři měsíce po rozpadu partnerství a začátku vleklé soudní bitvy o svěřenectví dalších tří dětí, které předchozí pár vychovával, měla média v souvislosti s Allenem a Farrow opět o čem psát. Dylan, jiná adoptivní dcera herečky, veřejně vyhlásila, že ji režisér sexuálně obtěžoval. Bylo jí prý tehdy sedm. Allen vinu popřel a popírá a nikdy nebyl ani formálně obviněn. Šlo tedy jen o pomstu zhrzené herečky, která k ní jako nástroj použila své osvojené dítě?

Incident ožil v únoru 2014: Dylan v New York Times zveřejnila sugestivní otevřený dopis, v němž do detailů popisuje údajné zneužití. Celá bouře ve sklenici vody opět vyšuměla do ztracena, Jasmíniny slzy přesto zůstávají filmem se stigmatem nevraživosti z reálného života. Rozbouřené vztahy ve snímku mohou být paralelou v nevratně rozklížených vztazích opravdových lidí. Zároveň to nic nemění na tom, že Jasmíniny slzy jsou jedním z nejpovedenějších počinů Allenovy pozdní kariéry. V titulní roli v nich exceluje na Oscara rovněž nominovaná Cate Blanchett coby pochlastávající rádoby dáma, jež pořád nemá přehled o skutečném stavu věcí. Skvěle ji doplňuje Sally Hawkins jako holka, co naopak umí stát oběma nohama na zemi, pozdní mistr menších rolí Alec Baldwin a Peter Sarsgaard v osvědčené poloze charismatického hajzlíka.