Dal mi jméno Malála

Dal mi jméno Malála je dokument o mladé pakistánské dívce Malále Júsufzajové, která bojovala za právo dívek na vzdělání. Její názory a veřejné projevy byly samozřejmě trnem v oku Tálibánu, protože Malála, v pouhých patnácti letech, naprosto otevřeně říkala, že si nemyslí, že Tálibán dělá správnou věc, když neumožňuje dívkám získat vzdělání.

 

A pak přišlo osudné ráno, kdy měla být Malála navždy umlčena. Cestou do školy se stala obětí talibánských atentátníků. Malála je však neuvěřitelně silná – střelná rána do hlavy ji nezabila. Jako zázrakem přežila a po svém uzdravení dál pokračuje v boji za práva žen a dívek na vzdělání. I proto tato obdivuhodná dívka v pouhých v sedmnácti letech získala Nobelovu cenu za mír. 

 

Dokument natočil oceňovaný režisér Davis Guggenheim, který kombinuje klasický dokument s prvky animace, aby se mohl vrátit k událostem atentátu. Tři roky stará tragédie ale není tím hlavním, co ho fascinuje. Mnohem více jej zajímá vztah mezi Malálou a jejím otcem, Ziauddinem Júsufzajem. Ten je nejen jejím učitelem a vzorem, ale především silným člověkem, který svou dceru miluje a věří v ni. Sama Malála dokonce říká: „Já i můj otec máme sice různá těla, ale sdílíme jednu duši.“ Není se co divit, že Ziauddin pojmenoval svou dceru po významné afghánské ženě, která bojovala za svobodu. A tak jakoby Malála byla vždy předurčena k něčemu ušlechtilému a velkému.

 

Jenže Malála není jen mladá a na svůj věk velmi moudrá dívka, je to také nesmělá teenagerka, dcera a sestra. Scény zachycující celou rodinu dělají z dokumentu víc než jen příběh, který je adorací odvahy. Ukazují, že i superhrdinové jsou jen obyčejní lidé.

 

Malála jednoduše říká, stůjte si za svým, nebojte se následků, protože něco změnit můžete jen tehdy, pokud vytrváte.

 

Rozhovor s režisérem Davisem Guggenheimem najdete v tabletovém magazínu, který je dostupný pro iOS a Android, nebo pro PC.