Carlos Santana: Století kytarového boha

Malý Carlos se naučil na kytaru od svého otce, který byl mariachi – tedy tradiční hudebník s obrovským sombrerem na hlavě – na mexickém venkově. Ostatně i Carlosův bratr Jorge se stal kytarovým virtuózem. Rodina se později odstěhovala do Tijuany na hranicích se Spojenými státy a nakonec do San Franciska. Tam mladý Santana navštěvoval koncerty svých idolů, jakým byl například B. B. King, a seznámil se s jazzem a folkem, které měly v jeho tvorbě také hrát velkou roli.

 

Ponořil se do místní hipísácké scény, živit se ale zprvu musel umýváním nádobí a občasným hraním na ulici za pár drobných. Vše se změnilo jednoho letního dne roku 1966, kdy na koncertě v místním klubu z programu vypadl hudebník, který to přehnal s alkoholem a trávou. Přes známého byl jako náhrada domluven Santana, a neznámému kytaristovi z ulice se podařilo okouzlit publikum i manažera klubu Billa Grahama, takže se další nabídky jen hrnuly.

 

S několika přáteli založil kapelu, jejíž povedená fúze latino rocku, blues a afrických rytmů se rychle uchytila na sanfranciské hudební scéně. V létě 1969 jim Graham domluvil vystoupení kdesi na venkově ve státě New York. Woodstock Music & Art Festival se stal ústředním momentem celé generace a Santanovo vystoupení legendárním. Kapele vyneslo nahrávací smlouvu, a první album lakonicky nazvané Santana okamžitě vyskočilo mezi nejprodávanější nahrávky.

 

Začátkem sedmdesátých let se kapela fakticky rozpadla, respektive ji byl Santana nucen znovu sestavit. Na chvíli se dal na východní filozofie a koncem dekády se více zaměřil na jazz. V osmdesátých letech si vyzkoušel i sólovou dráhu a v devadesátkách zaznamenal velký komerční úspěch, aniž by však slevil ze svých uměleckých ambicí. Ten v posledních letech prožívá ve spolupráci s dlouhou řadou i o dvě generace mladších kolegů.