Ondřej Vetchý

Ondřej Vetchý se na prkna, jež znamenají svět, i na plátna kin dostal z Vysočiny, kde ukončil základní vzdělání. Ale dál už směřoval ke svému snu být hercem. Konzervatoř už dokončil v Praze a odtud vedly jeho kroky do ambiciózní a moderně zaměřeného Činoherního studia v Ústí nad Labem. Z divadelních scén připomeňme ještě Divadlo E. F. Buriana. Ostatně divadlu zůstal věrný po celý život a dnes je v angažmá v pražském Činoherním klubu.

Pokud jde o film, začínal, jako snad každý herec, malými štěky. Tím prvním byla role Pikolíka ve filmu pro děti Neříkej mi majore! (1981). To, co zřejmě rozhodlo o jeho častějším obsazování ve filmu, ovšem nebyla velká dramatická role, ale skvělý výkon v pohádce S čerty nejsou žerty (1984), kde exceloval v roli „čerta s hodností vraníka“.

Potom se Vetchý objevil v celé řadě filmů a specializoval se na mladé floutky a flinky, kteří sázejí na své charisma víc, než na pracovitost. I pod dojmem z těchto výkonů jej režisér Miroslav Zábranský přizval ke své režijní premiéře, k dramatu o životě dvou zcela rozdílných bratrů, Dům pro dva (1988). A opět to byl vagabund a svůdník s vyřídilkou, ovšem tentokrát v daleko psychologicky komplikovanější a vážnější roli. Toho si ostatně všimla i mezinárodní porota a za svůj dokonalý výkon byl oceněný Evropskou filmovou cenou Félix.

Od té chvíle bylo zřejmé, že Ondřej vetchý patří k těm nejuniverzálnějším hercům u nás. Tragickou postavu ztvárnil ve snímku Letu asfaltového holuba (1991) slovenského režiséra Vlada Balca, jako Emil, ještě nevyzrálý mladý muž, se představil ve Weissově snímku Marty a já (1990). Zahrál si i na mezinárodní úrovni, a to rovnou s esem světového filmu, Anthonym Hopkinsem, v bijáku Proces (1992). Zároveň nepohrdl ani celou řadou pohádkových postav, jako byl třeba nabubřelý princ Velemír v Kouzelném měšci (1996). 

Přece jen se ale stále jasněji ukazovalo, že tou nejzamilovanější Vetchého parketou budou postavy s jemnou ironií a smyslem pro humor. Takový je voják Kefalín z Černých baronů (1991), ale i celá řada dalších postav, až po účinkování v současném Okresním přeboru.

Vetchý si také záhy našel svou oblíbenou režisérsko-scénáristickou dvojici, a nevybral si vůbec špatně. Spojil své herectví s umění syna a otce Jana a Zdeňka Svěrákových. Ti mu napsali nespočet nejrůznějších rolí, ale jednou z nich Vetchého jednou provždy „vyslali“ i na oběžnou dráhu světových kin. Mám na mysli hrobníka Brože z Kolji (1996). Jan Svěrák pak neváhal ani s rolí Františka Slámy ve svém též po Oscarovi pokukujícím Tmavomodrém světě (2001), ale bylo těch rolí nepočítaně.

Zkrátka, i podle počtu nominací na Českého lva (je jich pět, za Golet v údolí, Kolju, Báječná léta pod psa, Tmavomodrý svět, Vendetu) je Ondřej Vetchý jednou z ikon současného českého hereckého nebe. A kdyby tomu snad někdo nevěřil, může mít problém, Ondřej Vetchý se totiž od mládí věnuje bojovým sportům a pokud jde o judo, dosáhl už i 1. dan. 

Filmografie

Spravedlnost (TV seriál) (2017), Bezva ženská na krku (2016), Každý milion dobrý (TV film) (2016), Pohádky pro Emu (2016), Případy 1. oddělení (TV seriál) (2014-2016), Johančino tajemství (2015), Život je život (2015), Intimity (2014), Jak jsme hráli čáru (2014), Kdyby byly ryby (TV film) (2014), Případy 1. oddělení (2014), Pojedeme k moři (2014), Všiváci (2014), Colette (2013), Příběh kmotra (2013), Konfident (2012), Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka (2012), Šťastný smolař (TV film) (2012),  7 dní hříchů (2012),Autopohádky (2011), Vendeta (2011), Tajemství staré bambitky (2011), Nevinnost (2011), Dešťová víla (2010), Kuky se vrací (2010), Zemský ráj to na pohled (2009), Nedodržený slib (2009), Devatenáct klavírů (TV film) (2008), Lovec vodního ticha (TV film) (2008), Boží pole s.r.o. (TV flm), (2006), Po hlavě…do prdele (2006), Prachy dělaj člověka (2006),  Vratné lahve  (2006), A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu (2005), Eden-Zlatá karta (TV film) (2005), Krev zmizelého (2005), Řeka (2005), Kousek nebe  (2005), Milenci a vrazi (2004), Duše jako kaviár (2004), Pánská jízda (2004), Kruté radosti (2002), Kožené slunce (TV film) (2002), Děvčátko (2002), Babí léto (2001), Červená karta (TV film) (2001), Tmavomodrý svět (2001), Zlatá princezna (TV film) (2001), Mořská brána (TV film) (1999), Návrat ztraceného ráje (1999), Velký případ (TV film) (1999), Všichni moji blízcí (1998), Causa Kain (TV film) (1988),  Císař a tambor (1998), Hvězda života  (TV film) (1998), Markétin zvěřinec (TV film) (1998), Báječná léta pod psa (1997), Kolja (1996), Kouzelný měšec (1996), Cesta peklem (1995),  Má je pomsta  (1995), Situace vlka (1995), Golet v údolí (1995), V erbu lvice (1994), Chacun pour tol (1993), Konec básníků v Čechách (1993), Proces (1993), Černí baroni (1992), Žebrácká opera (1991), Obecná škola (1991), Byli jsme to my? (1990),  Let asfaltového holuba (1990),  Marta a já (1990), Skřivánčí ticho (1989), Nebojsa (1988), Stupně poražených (1988), Dům pro dva (1988),  Figurky ze šmantů (1987), Jak básníkům chutná život (1987), Přátelé bermudského trojúhelníku (1987), Krajina s nábytkem (1986), Havárie (1985), Jeden den v hostinci u klidného spánku (1985), Kariéra (1984), Prodavač humoru (1984), Láska z pasáže (1984), Jak básníci přicházejí o iluze (1984), S čerty nejsou žerty (1984), Sestřičky (1983), Fandy, ó Fandy (1983), Zámek Nekonečno (1983), Hodina života (1981), Neříkej mi majore! (1981), Leť ptáku, leť ! (1978).

Kompletní magazín se spoustou dalších článků najdete volně ke stažení na