Hobit – Bitva pěti armád: Velké hobití finále

Spisovatel J. R. R. Tolkien v Hobitovi rozehrává dramatický příběh, který vrcholí dramatickou bitvou. Tolkien si na její popis vystačí s pouhými několika větami, protože hlavní hrdina je hned na začátku zasažený do hlavy, ztrácí vědomí a znovu přijde k sobě, až když je po všem. Hobit vznikal jako příběh pro děti, ale přerostl ve vyprávění epických proporcí. Jenže ať už je člověk zamilovaný do knížky sebevíc, musí uznat, že finále se nějak scvrklo.

Peter Jackson se rozhodl Tolkiena zastoupit a po dlouhých desetiletích konečně dát fandům to, po čem prahnou. Zkušenosti má z doby, kdy do tří skvělých filmů přetavil trilogii Pána prstenů. Do celé trilogie teď tedy expandovala i jediná knížka Hobita. Na závěrečnou a rozhodující bitvu pěti armád je tedy dost času, skoro 144 minut.

Hobit: Bitva pěti armád se odpichuje přesně tam, kde skončilo vyprávění předchozího filmu – Hobit: Šmakova dračí poušť. Drak se naštval a spaluje Jezerní město na popel. Někteří prchají, jiní se ho snaží zastavit a zbytek hoří. Zkáza v plamenech působí skutečně velkolepě, přitom je to teprve začátek. Očekávaná bitva je zatím jen na obzoru, a když Bard Lučištník (Luke Evans) Šmaka po dramatických průtazích a přitom vlastně celkem rychle sestřelí, překvapeni mohou být jenom ti nejmenší. Asi i proto se Jackson vypořádává se Šmakem bez dalšího zdržování. 

Bilbo Pytlík (Martin Freeman), skupinka trpaslíků vedená Thorinem Pavézou (Richard Armitage), čaroděj Gandalf (Ian McKellen) a další se následně ocitají uprostřed jednoho z klíčových vojenských střetů, ve kterém jde o budoucnost celé Středozemě. Zapojí se do něho armády trpaslíků, lesních elfů, zdecimovaná populace z Jezerního města, obrovská přesila skřetů a jejich potvor i letka obřích orlů. A bojuje se a bojuje. Dlouho, doslova až do posledního skřeta.

Jackson a jeho scenáristky Fran Walsh a Philippa Boyens sáhly do Tolkienových literárních dodatků. Jejich snaha rozšířit Hobita, předělat ho a přiblížit k obrazu Pána prstenů, je rozhodně úspěšná. A hlavně dává smysl. Samotný Tolkien začal po vydání Pána prstenů Hobita přepisovat, ale přestal, když zjistil, že nová verze už se původní tolik nepodobá. Nakonec se spokojil s tím, že upravil postavu Gluma do podoby, jakou z knížky známe dnes. Filmová trilogie se dá částečně brát jako Jacksonova snaha předvést vlastní verzi Tolkienova pokusu o revizi.

Někteří fanoušci Tolkienových příběhů jsou určitě naštvaní. Většina ale musí být zákonitě spokojená. Bitva pěti armád je špičkově natočená, hodně povedená podívaná. Jenže mnoho běžných diváků, které nějaká předloha nezajímá, nejspíš nepřesvědčí, že by na Hobita bohatě stačily dva filmy. Každopádně se Jackson na Bitvě pěti armád s obrovskou chutí vyřádil. Fantastické výjevy se prolínají s divokou akcí plnou špičkových efektů. Je to větší chaos než bitva o Minas Tirith ve třetím díle Pána prstenů. Ale odhodlání kladných hrdinů je i tady stejně neporazitelné.

Před sedmi lety, když byl ještě Hobit ve fázi příprav a měly vzniknout jen dva filmy v režii Guillerma Del Torro (Faunův labyrint, Purpurový vrch), se mluvilo o návratu starých známých z Pána prstenů. Legolas, Galadriel, Saruman nebo dokonce Frodo nakonec v Hobitovi skutečně nechybí. Vrátit se měl i Aragorn, ale herec Viggo Mortensen nabídku odmítl. Aragornova přítomnost v příběhu mu nedávala smysl.