I výbuch může vést k lásce

Bombastický Johan spojuje suchý severský humor, velké emoce a krásu drsné krajiny. A i když v něm hrají velkou roli výbušniny, jeho silou je jemnost a lidskost.

Začne mohutným výbuchem, skončí něžným pousmáním. A je to právě tahle nečekaná kombinace, která z Bombastického Johana dělá jeden z nejpůvabnějších titulů posledních let. Snímek, který byl vyhlášen nejlepším filmem na festivalu v nizozemském Leidenu a získal i dva „norské Oscary“, ceny Amanda za hudbu a masky, láká na první pohled bizarním námětem, nakonec však překvapí hloubkou, emocemi a autentickým prostředím.

Severská poetika

Příběh je zasazen na ostrov Titran, do malé pobřežní komunity na ústí Trondheimsfjordu, jejíž osudy sleduje po dobu téměř osmdesáti let. Režisér Hallvar Witzø, držitel studentského Oscara za krátký film Tuba Atlantic, uplatňuje v Johanovi svůj cit pro absurdní situace, poetiku i jemný humor, opírá se při tom o scénář populárního norského spisovatele Erlenda Loea, jehož poetika přesně vystihuje zvláštní směs drsnosti a laskavosti, jíž je norská kinematografie proslulá.

Přijíždí napravit křivdy

Hlavním hrdinou je Johan Grande, samotář s oblibou v dynamitu a jediný muž široko daleko, který se dokáže radovat z mohutných explozí stejně jako z přítomnosti své milované klisny Elly. Titranští však rodinu Grandeových nikdy úplně nepřijali, a tak Johan vyrůstá pod tíhou nelibosti okolí, kterou ještě prohloubí nešťastná nehoda z dětství, při níž „tak trochu vyhodí do vzduchu“ svou životní lásku Solvor.

Po letech strávených v Americe jako demoliční expert se vrací domů, aby napravil staré křivdy a znovu získal srdce své osudové ženy. A pokud někdo v nadsázce pronese, že cesta k lásce může být lemována minami, tady to platí doslova…

Myslíš, že mi můžeš vyhodit dceru do povětří a po patnácti letech sem přijít s kytkou?
matka Solvor

Vypráví o tom, co zná

Ač je film složen ze spousty tragikomických momentů, zůstává hluboce lidský. Připomíná, že „jsme všichni trochu rozbití“, jak s nadhledem říká Johanova teta v jedné z nejdojemnějších scén. Jeho výraznou devizou je i sázka na autentické prostředí – celý se natáčel na Titranu, kde se podle producentky Elisabeth Kvithyll podařilo přenést na plátno nejen atmosféru místa, ale i ducha místní kultury, v níž se mísí tvrdost přírody, sousedské spory i schopnost držet při sobě. „Toto je velmi specifická kultura a společnost… Titran je malá osada daleko venku ve fjordu, ale je to film pro celé Norsko i zahraničí. Moje projekty se vždy řídí pravidlem: ‚Vyprávěj o tom, co dobře znáš.‘“

Herecká chemie

Jedenačtyřicetiletý Hallvar Witzø, jehož je Bombastický Johan očekávaným debutem, patří mezi nejvýraznější talenty současného norského filmu, jeho krátké filmy byly kromě Oscarů oceněny i v Cannes. V nich i v Johanovi ukazuje, že umí spojit absurdní humor, melancholii i zároveň pevné ukotvení v severské tradici vyprávění.

Do hlavní role si vybral Påla Sverre Hagena, známého z oceňovaného dobrodružného filmu Kon-Tiki. Jeho Johan je směsicí dobrosrdečnosti, roztržitosti a síly, postavou, která je navzdory všemu nesmírně sympatická. Po jeho boku exceluje Ingrid Bolsø Berdal, kterou jsme viděli v seriálu Westworld. Představuje Johanovu lásku Solvor, a silná herecká chemie mezi nimi je jednou z deviz filmu.

Pål Sverre Hagen (*6. listopadu 1980)

Hagen patří k nejpopulárnějším norským hercům současnosti. Na sebe upozornil už v roce 2008 filmem Rozbouřené vody, za který získal cenu Kanon Award. Mezinárodní ohlas mu přinesla role Thora Heyerdahla ve snímku Kon-Tiki (2012), nominovaném na Oscara i Zlatý glóbus. Za roli obchodníka s narkotiky ve snímku Boj sněžného pluhu s mafií (Kraftidioten) byl v roce 2014 nominován v Norsku na nejlepší mužskou hereckou roli (Amanda Awards). V roce 2016 exceloval v jedné z hlavních rolí filmu Vzkaz v láhvi (Flaskepost fra P), o dva roky později si zahrál i v hollywoodském hitu 7 životů s Noomi Rapace v hlavní roli.

Previous Next

Bombastický Johan

Hodnocení redakce