Fikce se stala realitou, to bylo překvapující

V sérii Moloch hraje Miroslav Donutil prezidenta tak, jako by byl léta kovaný v politice. Nadto, že dokonale nasál její pozitiva i neduhy, vyzařuje též auru tajemství, které jeho postava skrývá. „Chtěl jsem, abych se role prezidenta zhostil se ctí,“ říká.

V seriálu Moloch jste ztvárnil prezidenta České republiky. Jak jste se k roli dostal?

V průběhu předešlé spolupráce mi producent Vratislav Šlajer řekl: „Budeš hrát prezidenta, pokud to přijmeš.“ A já na to řekl: „Prezidenta? V nějakém filmu?“ „Ano, v třídílném seriálu pro CANAL+.“ Ale dál jsem o projektu nic nevěděl.

Hrajete prezidenta, na kterého je spáchán atentát. Co jste tomu říkal?

Pokus o atentát hned v prvním díle mě dost překvapil. Ve chvíli, kdy jsem dočítal scénář, došlo na Slovensku k útoku na premiéra Roberta Fica a později i k pokusu o atentát na amerického prezidenta Donalda Trumpa. Scénář je velmi dobře napsaný, seriál je velmi dobře obsazený a velmi dobře se mi spolupracuje s tvůrci, které již velmi dobře znám. Ale že se fikce stane realitou, bylo překvapující.
 
Co Vás na seriálu Moloch nejvíc zaujalo?     

Rozhodně to byl scénář. Četl jsem ho s ohromným napětím, obracel jsem stránku za stránkou, abych se dozvěděl, jak to celé dopadne. Moloch je velmi napínavý, klasický politický thriller. To, že mám možnost hrát prezidenta České republiky, je velmi zavazující a velmi zodpovědné. Ale i tato nabídka mě samozřejmě zaujala. Chtěl jsem, abych se role prezidenta zhostil se ctí. Doufám, že se tak v průběhu natáčení stalo.

Úkolem herce je, aby postava vycházela z něj. Každý z nás obsahuje mnoho příběhů, postav, zkušeností a charakterů.

Můžete popsat svou postavu prezidenta České republiky?

Viktor Toman je sebestředný člověk s velmi dobrými komunikačními schopnostmi. Jedná se o postavu typu středoevropského prezidenta s mnoha rysy různých prezidentů, kteří jsou nám dobře známí, ale nikterak související s konkrétní osobností bývalých či současných prezidentů. Nicméně moje postava má spojitost s konkrétními případy, které se v současné době odehrávají.

Jaký je její charakter?

Je to komplikovaný člověk s obrovskou touhou po moci. Je ochoten udělat cokoliv, ústupek či úlitbu bohům, aby jí dosáhl. Je velmi konfliktní. Dokáže se rozhádat jen proto, že mu někdo nevyhověl v jeho přání. Má rád svoji rodinu, ale zase ne tak jako sám sebe a politiku.

Vy jste známý svým osobitým ztvárněním postav. Jak jste přistupoval k této roli prezidenta?

Úkolem herce je, aby postava vycházela z něj. Každý z nás obsahuje mnoho příběhů, postav, zkušeností a charakterů. Přikláníme se pak více k tomu či onomu. Můžeme čerpat ze spousty věcí, které v sobě nosíme. A každý herec to dělá více či méně zdařile. Zaleží především na tom, jak se to jemu samotnému podaří v souvislosti se scénářem a pod taktovkou režiséra, který to celé kočíruje. V tomto případě si myslím, že si všechny tyto tři složky porozuměly.

Kde jste hledal inspiraci při přípravě na roli prezidenta?

Pokud možno jsem inspiraci nikde nehledal. Snažil jsem se odkrývat příběh, tak jak je napsán, a podle svého nejlepšího svědomí hrát svébytnou postavu, do které jsem se ponořil. Doufám, že pro diváka bude tato postava objevná a napínavá, i když je málo přehledná, protože politické čachry málo přehledné jsou.

Pomáhala Vám při ztvárnění postavy prezidenta nějaká rekvizita či kostým?

V úvodu seriálu je na prezidenta spáchán atentát a v nějaký moment mu tam jako rekvizita přistane hůlka. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem byl sám po operaci a také jsem měl hůlku. Shodou okolností mi rekvizitáři dali úplně tu samou. Možná jsem si myslel, že prezident by si zasloužil lepší hůlku… Ale i tak byla hůlka rekvizitou, která mě spojovala se zemí.

Příběh je vystavěn na třech hlavních charakterech. Jaký je vztah prezidenta republiky k další velmi důležité postavě seriálu, a to investigativnímu novináři Martinu Braunovi?

Prezident novináře Brauna nemá rád. Nemá ho vůbec rád, jelikož odkrývá něco, co on nechce, aby bylo odhaleno. Prezident má navíc také velmi komplikovaný vztah s jeho otcem, což vůbec nepřispívá k tomu, aby ho měl v oblibě. Díky popudu tohoto novináře dochází k zajímavé sebereflexi prezidenta, která, jak divák zjistí, zas takovou úplně konstruktivní sebereflexí není.

Je něco, co Vás na světě prezidenta fascinuje?

V devadesátých letech jsme měli možnost být u všeho, co se tady dělo, tedy i v politických kruzích. Znali jsme všechny, kdo vstoupili do politiky, od jejich počátků. A známe je do dneška. Je to trochu výhoda i nevýhoda. U mnoha z nich se staly neuvěřitelné změny. Opravdu jen málokteří z těch, kdo se prodrali a dostali se do politiky, zůstali normálními lidmi. Příkladem toho byl Václav Havel, který měl jistě místy zkušenost „s poklepáváním po ramenou“, ale v podstatě zůstal stále Václavem Havlem. U ostatních se to říct nedá.

Vzpomínám si na drobnou historku s mým kamarádem Pavlem Dostálem, který byl tehdy ministrem kultury. Jednou jel z vernisáže a nabídl mi, že mě sveze. Když člověk sedne do limuzíny a za okénkem jde po chodníku „lid“, tak se vám nějak automaticky ta ruka pomaličku zdvihá nahoru a jakoby kyne. A já jsem se Pavla zeptal: „Pavle, kolik stojí chleba?“ A on to nevěděl. „Vidíš, o tom to je.“ Tomu říkám pět deka moci.

A jak se to dotklo Vás?

Když se dostanete do role prezidenta a sednete do limuzíny a kolem vás běhá pět chlapů z ochranky, nepochybně to přispěje ke změně charakteru. A i když se to všechno děje v tomto seriálovém provedení, tak si říkáte, jak je to jednodušší. Všichni vám otevírají dveře, nastupujete do auta za dozoru, podávají vám to nejlepší, říkají vám ty nejdůvěrnější zprávy, a na druhé straně si uvědomujete, jak je to hrozný a náročný život.

Jaký hlavní přínos seriálu spatřujete pro dnešní společnost?

Seriál by měl být především divácky přitažlivý a napínavý. Doufám, že přinese otevřenější pohled na současnou, ne příliš veselou realitu, nikoliv na politiku, na tu úplně otevřený pohled nikdy nebudeme mít. Ale věřím, že diváky strhne a upoutá.

Miroslav Donutil (*7. ůnora 1951)

Vystudoval herectví na brněnské JAMU, na dlouho pak zakotvil v tamějším studiu Husa na provázku, kde vytvořil desítky rolí, legendární byl jeho Nikola Šuhaj v Baladě pro banditu. Od roku 1990 působil v Národním divadle. Zahrál si výrazné role ve filmech Tankový prapor, Černí baroni, Pelíšky či Atlas ptáků, nebo v seriálech Doktor Martin a Labyrint.