Nechci být srandovní, tak se nerozčiluju!

Přestože zábavný pořad Zázraky přírody měl po šesti dílech skončit, už se vysílá šestnáct let! Svůj díl úspěchu na tom nese i jeho spolumoderátor, herec Maroš Kramár. Proč se často popichuje s kolegou Vladimírem Kořenem? A jak to, že ho nechávají prohry naprosto v klidu?

Zázraky přírody měly mít původně šest dílů…

…a běží už šestnáct let. Když jsme je začínali točit, bylo mi tolik, kolik je dneska mému parťákovi Vladimíru Kořenovi. (smích) Tyhle Zázraky přírody jsou pro mě v tomhle ohledu opravdu zázrak. 

Koho to ve vašich vzájemných soutěžích táhne za výhrou víc? Vás, nebo Vladimíra Kořena? 

(smích) Určitě jeho. Já celý život nemám problém s prohráváním, naopak mám radost, když vyhraje někdo jiný. Ale třeba můj děda, který mě učil hrát šachy, taky neuměl prohrávat. Jakmile k tomu došlo, vždycky se hrozně rozčílil. (smích) Vždycky si vzpomenu, jak to bylo směšné. Já takhle srandovní být nechci. 

S Vladimírem se často popichujete…

Ano, a s chutí. Protože vím, že on je člověk, který to přijme, má nadhled a taky ví, že mi to klidně může vrátit. Neurazím se, naopak to mám rád. A víte, podle čeho poznáte, který z našich čtyř hostů v Zázracích je mi vždycky nejsympatičtější? 

To nevím. 

No ten, do kterého nejvíc vrtám. Protože se mi zdá být silný, vím, že to zvládne.

A jinak? Které hosty máte nejraději? 

Ty, kteří umí vyprávět. Nemusí to být vtipné nebo veselé, baví nás, když je to zajímavé. V tom případě je i moje pozice lehčí, stačí nahodit otázku a ten člověk se chytne. Jakmile je tomu naopak, tak se pořádně zapotím. Musím vyvíjet větší aktivitu. Já už vlastně řekl všechny své příběhy. (smích) Takže je vykládám jen proto, abych naše hosty trochu vybudil a vyprovokoval, pak se to vystřihne. 

Přestože do Prahy jezdíte natáčet, trvale žijete v Bratislavě. Nikdy jste netoužil žít v České republice? 

Já v ní bydlel, žil jsem čtyři roky v Brně, když jsem studoval konzervatoř, další rok jsem tu pak strávil ještě při angažmá v Mahenově činohře. A i v Praze jsem měl asi rok pronajatý byt, když jsme točili seriál Letiště a taky film Maharal – Tajemství talismanu. Ale pak tam namalovali modré čáry, neměl jsem kde parkovat a nakonec jsem usoudil, že v hotelu je to stejně nejlepší, protože máte uklizeno a dostanete i snídani. (smích)

Seriál Letiště měl víc než stovku dílů, tehdy jste se na Slovensko asi moc nedostal, že? 

To ne, tehdy se točilo opravdu denně, nebyl čas jezdit. Dokonce jsem dal tenkrát výpověď v bratislavském Národním divadle s tím, že až to po roce dotočíme, vrátím se. Ale mně už se mezitím zalíbila svoboda, takže jsem od té doby na volné noze. 

Alespoň jste měl čas jezdit hrát do Studia Dva představení Vše o mužích. 

Jo, to jsme hráli deset nebo jedenáct let, to už jsem tady opravdu skoro bydlel a taky jsme s tím hodně jezdili po České republice. Blížili jsme se k sedmi stovkám odehraných repríz, to už bylo opravdu hodně. 

Už Váš tatínek byl divadelním hercem, povzbuzoval jste k hraní i některé ze svých dětí? 

To ne. I když můj syn si to taky zkusil. Když byl malý, přihlásil se do konkurzu, aniž bych to vůbec věděl. Pak hrál v nějakém seriálu, ale když ho chtěli obsadit do dalšího, řekl: „Já už se ale nechci přetvařovat.“ (smích) Dělá do počítačů. Má dobře placenou práci a nedávno mi povídal: „Táto, to jsi rád, že nemám talent, viď?!“ Jako že už na něj nemusím platit. (smích) Dcera má hudební kariéru, studuje v New Yorku a i další syn chce pracovat v hudebním oboru. 

I Vy jste měl někdy pocit, že se přetvařujete? 

O tom přece herectví je. Ale když to chcete dělat, musí vás to bavit. I mně se kolikrát zdá, že jdou ty seriály trošku po povrchu, a ne do hloubky. U dlouhodobých seriálů se stává, že jsou ze začátku takové celkem hutné, vypadá to dobře a pak se začnou rozvětvovat do strašně moc linek. Vždycky těm scenáristům říkám, ať si vezmou ty zahraniční seriály. Líbí se mi, že tam jsou kolikrát čtyři hlavní postavy a přitom se natočí stovka dílů. A charaktery těch postav jsou silné. Nebo se mi u těch dlouhodobých českých seriálů stává ještě jedna věc. 

A to? 

Že si čtu scénář a poznám, že už ho psal jiný scenárista. Změní se slovník, charakter postavy… To je škoda. Proto mám rád divadlo. Že si můžu v případě dobrých autorů a dobrých textů zahrát ty opravdu silné charaktery. Navíc u divadla víte, jak to dopadne, to se vám v seriálu nestane. Ale nemyslete si, taky jsem hrál představení, které mě vůbec nebavilo. (smích) 

Známé osobnosti se často musejí umět vyrovnávat s nenávistnými komentáři, takzvanými hejty. Umíte je vstřebat? 

Nad tím se musíte naučit mávnout rukou, to bych se jinak zbláznil, skočil z okna nebo se rovnou utopil. (smích) Je třeba si uvědomit, že jsou takoví lidé, kteří píšou ty nejhorší věci, největší chudáci. V podstatě je mi jich líto, protože žijí blbý život. A víte, co je nejlepší sprcha? 

Co? 

Divadlo. Tam totiž přijdou ti, kteří mě mají rádi. (smích) 

Maroš Kramár (*26. dubna 1959)

Narodil se v Bratislavě, ale herectví vystudoval v Brně. Rok zde působil i v divadle, ale poté se rozhodl hrát na Slovensku. Od roku 1971 natáčel jeden televizní film za druhým, na plátně zazářil v celovečerní dobrodružné fantasy Maharal – Tajemství talismanu. Pravidelně ho vídáme v seriálech, namátkou Letiště, Ordinace v růžové zahradě, Slunečná, Na vlnách Jadranu nebo Bora. K pilířům tuzemského vysílání patří pořad Zázraky přírody, které moderuje s Vladimírem Kořenem.