Rozhovor s Martinem Zounarem

Aby člověk všechno zvládal a fungoval, musí myslet na sebe

S dobře naladěným Martinem Zounarem jsme se potkali v rušné kavárně, kde jeho přítomnost vzbuzovala zájem snad všech hostů. Sám potvrdil, že když člověka vidí týdně 2,5 milionu televizních diváků, lidé si ho hodně všímají. Kromě seriálů jsme mluvili o divadle i o tom, proč se už dlouho neukázal ve filmu.

Jak se Vám daří, čím momentálně žijete?

Jsem moc rád, že můžu odpovědět, že se mám dobře. Daří se mi a prožívám šťastné životní období. Ať už po pracovní stránce, nebo v soukromí. Poslední představení velmi úspěšné sezóny jsem měl na konci června a pak jsem s chutí začal prázdniny.

Jaká hra to byla?

Byla to hra Sébastiena Thiéryho Dva nahatý chlapi, která měla premiéru letos v lednu. Hraju v ní s Danielou Šinkorovou, Martinou Randovou a Martinem Krausem. A hra se nám evidentně povedla, protože na další dva roky a půl dopředu máme prodáno 280 představení. Musím říct, že to je velký úspěch nejen obchodní, ale i náš herecký. Sezóna tedy skončila velmi příjemným pocitem. Je opravdu skvělý pocit, že nemusíme bojovat o diváka.

Jste také součástí nekonečného seriálu Ordinace v růžové zahradě. Jak dlouho v něm už vlastně hrajete?

To je práce, která mě provází už osm let. Tam jsem měl celý červenec natáčecí pauzu, ale v srpnu jsme do toho zase naskočili, protože Ordinace se vysílá stále a je to rozjetá mašina.

Jaké to je pro herce být součástí takhle dlouhého projektu?

Člověk se v tom naučí žít. Ordinace není můj první seriál, před ní byly ještě Velmi křehké vztahy a Rodinná pouta. Když třeba někdo onemocní, tak se zkrátka musí přesunout natáčecí den. Víte, my herci máme v naší práci takovou věc, kterou lidé možná úplně nevnímají. Já nevím, co je to nemocenská, soboty a neděle, Nový rok. V podstatě tam, kde mají lidi placenou dovolenou nebo nemocenskou, tam my musíme pracovat.

Je opravdu skvělý pocit, že nemusíme bojovat o diváka

Jen pro představu, kolik času takové natáčení Ordinace zabere a jak moc Vás vytěžuje?

Není to tak, že bych točil každý den, jak si možná někdo představuje. Točí se na dva čtrnáctidenní cykly a já mám v každém z nich 4 – 6 dní, takže maximálně 12 dnů za měsíc. Do toho pak ještě točím další seriál Krejzovi, tam je moje role menší. Tam mám tak čtyři natáčecí dny. A k tomu představení. Myslím, že aby člověk všechno zvládal a fungoval, musí myslet na sebe. Aby měl volný čas a mohl žít osobní život. Nechci chodit domů jen jako do noclehárny, to z toho života pak nic není.

Chodíte ve svém volném čase do divadla? Jak vůbec trávíte volné chvilky?

Divadlo spíš ne, přece jen tam trávím docela dost času. Věnuji se třeba golfu, což je aktivita, která mě nesmírně baví. Jste v přírodě v krásně upraveném prostředí, kde je ticho přerušované jen ťukáním holemi do míčků a občas pár výkřiky hráčů, kterým se nedaří (smích). Taky máme dva psy, německou dogu a cane corso (staré italské psí plemeno). Moc rád s nimi chodím na vycházky. Baví mě cestovat obytňákem, do kterého naložím rodinu a projedeme Česko, Slovensko nebo nějakou část Evropy.

Ale pokud vím, tak nemáte volné celé prázdniny a v srpnu budete mít nějaké představení. O co jde?

Je to představení Strašidlo Cantervillské Oscara Wilda. Projekt probíhá na hradech a zámcích v Čechách a na Moravě. Už minulý rok jsme slavili velké úspěchy a já jsem moc rád, že jsem toho součástí. Letos máme dvacet prodaných představení. Hrajeme od 9 do 11 večer na krásných nádvořích. Když začne představení, je už šero, na nádvoří je třeba 600 lidí a já mám tuhle atmosféru opravdu rád.

A co Vy a film? Musím říct, že jsem Vás dlouho v žádném filmu nezaregistrovala. Čím to je?

Máte pravdu. Vnímám to tak, že je to podobná situace jako v USA. Herci, kteří se etablují v seriálech, v dlouhodobých projektech, se režisérům úplně nehodí do filmu. Jsou totiž spojeni se seriálovými rolemi. Ono když vás vidí 2,5 milionu diváků týdně v jedné figuře, tak chápu, že si vás režisér neumí představit jinde. Ale zároveň myslím, že všechno má svůj čas. Tím, že dělám i divadlo, na to ani nemám tolik času. Co má přijít, to přijde. Nějaký film bych si ještě určitě rád natočil.

 


Martin Zounar (* 26. května 1967, herec)

Jeho první velkou rolí byla role mladého vojáka Tomáše v televizním seriálu Chlapci a chlapi. Objevil se také v téměř třiceti filmech. Do podvědomí diváků se nesmazatelně zapsal i seriály Velmi křehké vztahy, Rodinná pouta a Vyprávěj. Od roku 2011 hraje lékaře Bohdana Švarce v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Věnuje se také divadelnímu herectví, dabingu a rozhlasovému i televiznímu moderování.

Rozhovor
Foto Tomáš Pánek

Kompletní magazín se spoustou dalších článků najdete volně ke stažení na