Jak daleko od Donbasu jsi ty?

Sledujte na HBO2 na skylink Live TV Sledovat

Uznávaný filmař Sergej Loznica nahlíží ve snímku Donbas na konflikt na východní Ukrajině z neobvyklé perspektivy: skrze hranou rekonstrukci autentických záběrů z YouTube ukazuje válku jako absurdní divadlo.

Sama kombinace „Loznica a Donbas“ vzbuzuje zvláštní očekávání: jak se může k už tak složitému konfliktu vztáhnout filmař s tak komplikovaným tvůrčím i národnostním zázemím? Sergej Loznica si ve formativních letech prošel sérií sovětských republik a institucí: narodil se v Bělorusku, studoval matematiku na Národní technické univerzitě Ukrajiny, na uměleckou dráhu přesedlal prostřednictvím slavné filmové školy VGIK v Moskvě, jako filmař začínal v Petrohradě a začátkem století – nedlouho po nástupu Vladimira Putina k moci – se vystěhoval do Německa. Coby vystudovaný vědec má analytické zázemí, jako umělec střídá různé dokumentární i hrané stylizace. A když zrovna nenatáčí, tráví velkou část každého roku na festivalovém okruhu, který mu poskytuje odstup od dění v někdejší vlasti: každý Loznicův celovečerní film byl uveden v Cannes a téměř každý rok Loznica navštíví i přehlídku v Karlových Varech, kde byl letos členem hlavní poroty.

Záměrně chaotická mozaika epizod, mezi něž patří okamžiky revoluční i všední, slavnostní i ponižující, komické i děsivé

Ve snímku Donbas režisér spojuje události odehrávající se téměř v současnosti se zcizujícím přístupem. Vychází z autentických záběrů nahrávaných na YouTube a sociální sítě skutečnými účastníky dění na východní Ukrajině. Ty pak rekonstruuje skrze postupy hrané kinematografie a zároveň divákům průběžně připomíná, že se dívají na film, tedy na umělecké zpracování. Cílem není poskytnout nestranný obraz situace ani nabídnout subjektivní názor na ni, nýbrž poukázat na to, jak jsou společnost a její vnímání sebe sama deformované propagandou a manipulací v éře označované jako post-pravdivá.

S propagandou a manipulací s fakty má Loznica jako filmař své zkušenosti. Například ve svém snímku Blokáda poskládal autentické záběry z několikaletého obléhání Leningradu takovým způsobem, aby beze slova vysvětlujícího komentáře ukázal často protikladné způsoby mediální prezentace téhož dění. Na jednu stranu jsou tedy v Blokádě k vidění potupné pochody zajatých německých vojáků ulicemi města, jimiž sovětské vedení zvedalo uvadající morálku obyvatel Leningradu, zároveň ale Loznica ukazuje i obrazy mrazu, hladu a všudypřítomné smrti, jež oficiální místa tutlala.

Podobně jako „skutečnou“ válkou nebyla blokáda Leningradu, není jí ani konflikt na východní Ukrajině, kde se v etnicky smíšeném prostředí odehrává bratrovražedná řež. Proruští separatisté stojí proti Ukrajincům, vojáci regulérních armád bojují se žoldáky i dobrovolníky a nejvíc samozřejmě trpí obyčejní lidé včetně statisíců uprchlíků. Loznica ukazuje záměrně chaotickou mozaiku epizod, mezi něž patří okamžiky revoluční i všední, slavnostní i ponižující, komické i děsivé. Svatba se zvrhává ve frašku, válečný zajatec je voděn po náměstí jako atrakce, lidé se mění v loutky a statisty a pravda přestává existovat.

Loznicova režisérská metoda je v tomto případě možná až příliš odcizující, ale i díky ní se nad filmem, natáčeným ve městě Krivoj Rog tři sta kilometrů na západ od Doněcké uhelné pánve (neboli Donbasu), neustále vznášejí palčivé apelativní otázky. Jak daleko od Donbasu jsi ty? Jak by ses tam zachoval? A co z toho, co si o té podivné válce myslíš, je pravda?

Sergej Loznica

Film byl až jeho třetí volbou: rodák z Běloruska nejprve vystudoval matematiku a kybernetiku a také pracoval jako překladatel z japonštiny. Žije většinou v Německu a natáčí dokumenty i hrané snímky.

Zajímavost

Donbas byl letošním oficiálním ukrajinským kandidátem na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, ale mezi nominované snímky se neprobojoval.

Koukněte i na

Majdan

Krizi na Ukrajině se Loznica věnoval i dokumentaristicky. Ve filmu Majdan poprvé ve své kariéře zachycoval dění „tady a teď“: dlouhými záběry sledoval statisíce Ukrajinců usilujících o změnu na slavném kyjevském náměstí.

Underground

Tříhodinová freska Emira Kusturici zachycuje složité dějiny Jugoslávie od druhé světové války po konflikty v 90. letech. Černohumorná fraška byla sice přijata kontroverzně, ale získala Zlatou palmu v Cannes.

Donbas

Hodnocení FDB 32,5 % | Hodnocení redakce