Ed Norton. Před i za kamerou.

Sledujte na HBO na skylink Live TV Sledovat

Edwarda Nortona všichni známe jako herce. Nejen z Klubu rváčů, Loupeže po italsku, Iluzionisty… Ale také ze snímku Rabín, kněz a krásná blondýna, kde se přemístil z pozice před objektivem za kameru. Moc se to neví, ale Norton je i občasný režisér. Temná tvář Brooklynu je už jeho druhým počinem v téhle funkci.

Dobře víme, že když se herec pustí do režie, občas to nedopadne. Ale Rabín, kněz a krásná blondýna sklidil fenomenální úspěch a Temná tvář Brooklynu na tom je také relativně dobře. Proč? Tak především je to díky příběhu, který je příjemně klasický a osvědčeně fungující. New York, padesátá léta a soukromý detektiv, který je tak trošku podivín. Hlavní hrdina je na stopě vrahovi, který zabil jeho jediného kamaráda. Jediného kamaráda. To zmíněné podivínství z našeho detektiva dělá poněkud asociálního člověka. Na druhou stranu ale také zvyšuje zábavnost na sledování. Je vám ho líto a fandíte mu, jak to u „poškozených“ charakterů ve filmu bývá. K tomu bojuje za dobro a stojí proti prohnilému systému, padouchovi v obleku, starostovi města zkaženého, jak to jen jde. Jak říkáme, klasika.

Moc znamená dělat si co chceš bez toho, aby tě někdo zastavil.

Nic nového?

Když příběh točíte za pomoci tradičních a zavedených postupů, musíte do takového filmu vnést něco nového. Tím je v našem případě „vymazlený“ charakter detektiva. Hraje ho sám Norton a ukazuje ho jako člověka s jistou formou Tourettova syndromu a obsesivně-kompulzivní poruchy. Ta mu sice život dělá těžkým, ale zároveň mu někdy pomáhá v jeho detektivní práci. Je totiž schopen vidět modely a schémata tam, kde jiní ne.

Podle dobrého vzoru

Jak už to tak u dobrých filmů bývá, i tento je inspirován knižní předlohou. Ta se jmenuje Sirotci z Brooklynu, což je podstatně lepší překlad originálního názvu než tradičně obskurní překlad českých distributorů. Název zmiňujeme schválně, protože je dost možné, že po zhlédnutí filmu si knihu budete chtít přečíst. Představuje totiž propracovaný svět, ve kterém se vám bude chtít zůstat déle, než jen na 144 minut filmové stopáže.

Hvězdy, kam se podíváš

Jakožto zkušený herec Norton věděl, kam při obsazování rolí sáhnout, a díky svým kontaktům byl schopen sehnat hvězdy proslulejší, než byste od snímku s poměrně nízkým rozpočtem čekali. Mnozí totiž pracovali bez honoráře, což ušetřilo spoustu produkčních starostí. Kromě Nortona tak uvidíte věčně charismatického Aleca Baldwina, věčně strašidelného Willema Dafoea a věčně drsného Bruce Willise. Tím hvězdný výčet nekončí, dozajista poznáte i pár dalších tváří, ale tihle jsou jedničky, které poznáte už podle jména.

Vidět?

Rozhodně. Jde o moderní klasiku, která vám zpříjemní večer a co víc, jejím zhlédnutím podpoříte Eda Nortona jako režiséra. Rozhodně má co říct a bylo by fajn od něj vidět více. Tak dejme producentům signál, že se nám jeho věci líbí a chceme, aby pokračoval. Třeba ho zájem přesvědčí a na režijní stoličku se brzy znovu posadí.
 

Daniel Pemberton

Daniel Pemberton je čím dál tím proslulejší jméno ve světě filmové hudby. Jeho osobitý styl ozdobil Krále Artuše či posledního Spider-Mana a je natolik specifický, že ho jasně poznáte už na první poslech. Využívá netradičních nástrojů a je často rytmičtější, než je zvykem, není divu, že jeho služeb využívá například akční režisér Guy Ritchie. Zejména, když chce, aby film odsýpal dvojnásob.

Temná tvář Brooklynu

Hodnocení FDB 71,6 % | Hodnocení redakce