Drahokam filmového světa

Snad každá mladá dáma má své sny a Holly sní nejen v noci, ale i během dne.

Vlasy vyčesané do drdolu, jednoduché koktejlky, perlový náhrdelník a střevíčky s malou kabelkou, to je ikonická Audrey Hepburn jako Holly Golightlyová, která si dokázala podmanit snad všechny muže, ale žádný ji. To platí, dokud se v jejím domě neobjeví mladý spisovatel Paul, který její styl života příliš nechápe, přesto ho naprosto fascinuje. Bláznivé večírky, filozofické rozhovory, New York za rozbřesku a kočka jménem Kočka, to je oscarová Snídaně u Tiffanyho.

Filmový zázrak

Existuje spousta filmů, z nichž můžete citovat, vybavíte si naprosto přesně některé scény, můžete říct, že vás ovlivnily, ale je jen málo filmů, o kterých můžete říct, že jsou ikonické. A přesně taková je Snídaně u Tiffanyho, ikonická, nezapomenutelná, delikátní, romantická, vtipná, dojemná, ztřeštěná… Je to film, v němž jsou snad všechny emoce, film, který vás z nějakých podivných důvodů dokáže uklidnit, uvést do blaženého transu. 

Dívka nemůže přečíst něco takového bez rtěnky

Filmovou adaptaci podle novely Trumana Capoteho režíroval Blake Edwards a podařilo se mu natočit něco unikátního, snímek, který nestárne. Jednoduchý příběh lásky mezi venkovskou dívkou, jež utekla do velkoměsta (Audrey Hepburn) a stala se něčím jako profesionální společnicí, a zasněným spisovatelem (George Peppard), by mohl být zcela banální romantickou komedií. Jenže Edwards měl k dispozici nádhernou a jedinečnou Audrey Hepburn, která na plátně září jako diamant. Její Holly by mohla klidně žít i dnes a byla by stejně středem pozornosti, působila by stejně moderně svými názory i vzhledem a muži by ji stejně bezhlavě milovali. A úplně stejně by vše, co dělá, připomínalo něco minulého, něco, o čem už lze jen snít. Podobnou magickou nostalgii i energii v sobě nesl také film Prázdniny v Římě – v obou případech jde o kouzelnou romantiku zašlých časů plných kavalírů, noblesních dam a lásky, která překoná všechna příkoří. 

Hlavní kouzlo Snídaně u Tiffanyho spočívá hlavně v Hollyině nepředvídatelnosti. Neexistuje způsob, jak odhadnout, jakou bude mít náladu nikoli ten či onen den, ale dokonce ani v určitou hodinu. Je zcela jiná ráno, odpoledne a večer, je jako chameleon, ale vždycky je okouzlující, i když se zlobí nebo když se trápí. Taková je i Holly v knize, ale na filmovém plátně působí ještě úžasněji. Podezříváme Capoteho, že Snídani u Tiffanyho napsal s vědomím, že tohle zcela jistě jednou někdo zfilmuje a že když psal postavu Holly, musel si představovat Audrey Hepburn. Ale ať to bylo jakkoli, tomuto filmu už nikdo neodpáře přídomek ikonický. Tak to prostě bylo, je a bude. A Holly bude už navždy Audrey Hepburn, stejně jako Audrey Hepburn bude navždy Holly.

Snídaně u Tiffanyho

Hodnocení FDB 83,7 % | Hodnocení redakce