Rozhovor s Adamem Sedlákem

Štáb se na mě pořád smál

Domestik je člen cyklistické stáje, který musí krotit své ambice a sloužit týmu. Domestik je i film, jehož hrdina Roman s touhle pozicí není spokojený. Tvrdě trénuje, ale přehlíží při tom, že jisté ambice má i jeho žena Šarlota… A do třetice je Domestik celovečerní prvotinou nadaného filmaře Adama Sedláka, který se s ním natahuje po titulu nejlepšího domácího snímku roku.

Hned s debutem jste se dostal do hlavní soutěže prestižního festivalu v Karlových Varech. Jaký to byl pocit?

Bylo to samozřejmě skvělé, ale taky intenzivní a psychicky náročné. A trochu mě mrzelo, že novináři v reakcích nebrali ohled na to, že jde o první film. Ocenil bych trochu shovívavosti, přece jen to je film natočený za minimum peněz a za hrozně málo dní.

Mám takovou spirituální krizi, spíš si čtu knížky a poslouchám hudbu

Jsme malá země a česká filmová komunita je dost sevřená. Předhazoval Vám někdo třeba právě ve Varech, že jste nestudoval FAMU, ale „jen“ filmovou akademii v Písku?

Ne, naštěstí vůbec. Rozdíl je spíš v tom, že studenti FAMU mají o chlup lepší přístup k možnosti celovečerní film vůbec natočit. Přinejmenším jsou víc v kontaktu s lidmi, kteří ve filmové branži stále působí, zatímco v Písku učí tvůrci, kteří točili v 70. a 80. letech.

Jak jste se k filmu dostal Vy?

Po absolvování gymnázia jsem chtěl točit, ale na FAMU jsem se nedostal. Takže mi nezbývalo než jít právě do Písku.

Jak těžké bylo získat při práci na Domestikovi informace ze zákulisí vrcholového sportu? Běžný divák asi netuší, co domestik znamená nebo co je EPO (hormon podporující tvorbu červených krvinek, pozn. red.), z čeho jste tedy čerpal?

Těžil jsem z aféry Lance Armstronga. Vznikla o ní spousta dokumentů, na YouTube se k ní vyjadřují profesionální cyklisté a hlavně je online dostupný šestisetstránkový dokument ze soudu s Armstrongem, kde je jeho dopingová praxe detailně popsaná. Takže jsem nejdříve pracoval s internetovými zdroji a pak si informace potvrzoval u poradců, které jsme měli k natáčení.

Natáčení filmu o lidech, kteří procházejí tělesným i duševním rozkladem, muselo být dost náročné. Trápil jste herce?

My jsme je vybírali podle toho, aby právě neměli pocit, že je trápíme. Chtěli jsme nepříliš známé herce, kteří nebudou mít problém podstoupit náročnou přípravu i výrobu. Pro roli Romana jsem hledal herce, který absolvuje šestiměsíční cyklotrénink a naučí se jezdit na válcích a na oválu, což sice vypadá jednoduše, ale je to náročné na rovnováhu. Pro Jirku Konvalinku to byl dost intenzivní půlrok, ale bral to tak, že sám chce tak jako tak zhubnout a dostat se do kondice. A pro roli Šarloty jsme potřebovali herečku, která nebude mít problém s nahotou, což Tereza Hofová rozhodně nemá. Jak říkala na tiskové konferenci ve Varech, klidně by v tomhle ohledu zašla i dál. (smích)

Domestik je extrémně klaustrofobní film s minimem postav a vznikal pod časovým tlakem. Jak jste bojoval se stresem a neveselou atmosférou?

Nálada byla paradoxně dobrá, štáb se na mě pořád smál. Ale od prvního dne natáčení jsem na sobě samozřejmě cítil ten tlak, že jsem nenatočil deset záběrů, které byly v plánu, a každý den toho nestihnutého jen přibývalo. Postupně jsem se musel naučit technický scénář zjednodušovat, ale stejně jsme plán nedodrželi a museli mít ještě pětidenní dotáčku, která se zadotovala z mého honoráře. Těšil jsem se, že si po studentských filmech natočím celovečerák, který nebude vznikat na koleně, ale podmínky byly pořád dost punkové.

Kromě několika originálních studentských filmů jste vedle debutu natočil i oceňovaný seriál Semestr pro internetovou televizi nebo dokumentární portrét Mgr. Radovan Kaluža. V kterém žánru se cítíte nejlépe?

Já mezi nimi nevnímám rozdíly, všechny je vnímám jako audiovizuální způsob vyjádření. Všechno mě zajímá.

Takže Váš příští krok může být cokoliv?

Chystám další dokument a zároveň začínám vyvíjet scénář seriálu. Ten by měl být přiblížením k Semestru. Je zase o mladých lidech, trochu jako norský seriál Skam. Tvorba o mladých v Česku citelně chybí.

Držíte krok s novými televizními seriály?

Televizi mám, ale používám ji jako smart TV a nejradši si na ní pouštím YouTube. Seriály a filmy mě teď ale obecně trochu přestaly zajímat. Třeba Netflix trpí nadprodukcí, chrlí každý týden tolik věcí, že člověk nestíhá držet krok, a pak ho to nebaví sledovat. Mám takovou spirituální krizi, spíš si čtu knížky a poslouchám hudbu. Ale pořád mě baví seriály Volejte Saulovi a Who Is America? Sachi Barona Cohena.


Adam Sedlák (*28. června 1989, režisér, scenárista)
Režisér, scenárista a střihač původem z Prahy. Vystudoval Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku, kde natočil několik krátkometrážních filmů – například tragikomedii v jediném záběru Tereza Dratvová, nar. 1989 nebo absolventský snímek L. H., nominovaný na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film. V roce 2015 získal první místo Filmové nadace za nejlepší nerealizovaný scénář roku k filmu Domestik, který o tři roky později uvedl do kin. Za minisérii Semestr byl nominován na Cenu české filmové kritiky v kategoriích Objev roku a Mimo kino.

Rozhovor
Foto Jan Hromádko

Kompletní magazín se spoustou dalších článků najdete volně ke stažení na