Rozhovor

Smířil jsem se s tím, že v Riu reprezentovat nebudu

28. červenec 2016 Eva Nováková
Foto Red Bull
Vavřinec Hradilek

Sešli jsme se na pražské Náplavce v Kayak beach baru, který otevřel teprve před pár týdny. Projekt na venkovní bar s půjčovnou kajaků a hřištěm na plážový volejbal měl prý v hlavě už dlouho, letos se mu ho i díky sponzorům konečně podařilo zrealizovat. Jeden sen si tak splnil a to, že letos nebude závodit na Letní olympiádě v Riu de Janeiru, nebere nijak tragicky.

Věnujete se provozu plážového baru naplno?

Nejsem tu každý den, ale snažím se, aby služby tady byly nejlepší a aby si tu každý našel to svoje. 

Co všechno návštěvníkům nabízíte?

Lidé si tu můžou zapinkat plážový volejbal, zahrát fotbal, půjčujeme tu kajaky a paddleboardy a přes léto připravujeme koncerty, takže je to místo pro sport i zábavu. Taky je tu pravidelná lekce jógy a připravují se komentované prohlídky Prahou na kajaku.

Bylo Vaším snem začít podnikat?

Netvrdím, že jsem nějaký podnikatel. Ale nápad otevřít v Praze takový prostor vznikl při mé návštěvě v Kodani na mezinárodním meetingu o kayakingu. Mezi zasedáním jsem si prošel město a narazil na podobný projekt, který mě inspiroval a bavil, takže po návratu do Čech jsme si sedli s Martinem Kráčelíkem a vymysleli tenhle koncept. 

Chtěl jste dostat kajaky do centra města?

Nejen kajaky, ale i další vodní sporty a vůbec pohyb na vodě. Myslím si, že je to krásné a že návštěvníci města si to zaslouží.

Financoval jste projekt sám?

Každý takovýhle počin vyžaduje nemalou investici, a protože jsem byl od začátku odhodlaný, že do toho chci jít, tak jsem s tím počítal. Finančně se na tom podíleli partneři a sponzoři, bez nich bychom tady teď neseděli.

Stoupnete si někdy i za bar, abyste umíchal návštěvníkům letní drink?

Za barem mě tu neuvidíte, ale až se z olympiády vrátí moji kamarádi se zlatými medailemi, tak jim stoprocentně něco umíchám a oslavíme to. Už se na to hrozně těším, až sem budou najíždět.

Věříte jim, že opravdu přivezou zlato?

Myslím, že znám dost olympioniků, kteří mají šanci bojovat.

Kdo jsou Vaši favorité?

V podstatě všechny lodě našich slalomářů, Sýňa s Mirkou na veslech, rychlostňáci, Judisti Ježura s Krpošem, pak moc fandím kamarádce Andrejce Hlaváčkové. Ale je to těžké, se všema se kamarádím a všem to nejvíc přeju! Bude spousta medailí.

Mrzí Vás hodně, že to letos nevyšlo a do Ria nepoletíte?

Víte, když jsem odmalička začal dělat sport a přemýšlel jsem o tom, jak ho budu dělat, co budu dělat a jestli ho vůbec budu dělat, tak mě ani ve snu nenapadlo, že bych se třeba mohl dostat na olympiádu. Pro mě to byl tak vzdálený cíl… A nakonec jsem byl na dvou olympiádách a z jedné jsem si přivezl dokonce stříbrnou medaili. Takže nechci říkat, že mi to je jedno, ale byl jsem samozřejmě smutný. Ale spíš než z výsledku jsem byl smutný z toho průběhu, kdy se u některých lidí okolo vodního slalomu ukázalo, že ti dotyční na tom lidsky nejsou tak, jak by měli být.

Máte na mysli příliš nezdravou rivalitu?

Ani ne tak rivalitu mezi jezdci, ale spíše tu na břehu. Některé lidi, pokud budu dál jezdit, budu potkávat dennodenně a tak nějak lidsky z mého listu vypadli. A přitom nešlo o život, ale však víte o co.

S tím, že letos olympiáda nevyšla, jste se tedy smířil?

Samozřejmě rád bych tam závodil, ale už jsem se s tím smířil a jedu tam pracovat jako komen­tátor, takže si myslím, že to bude taky velká zkušenost a užiju si to zase z jiné stránky.

Jak to máte během léta s trénováním?

Díky tomu, že nejedu na olympiádu, tak ta závodní pauza je veliká. Světový závod mám až v září, takže je spousta času na trénování. Do Tróji na divokou vodu teď nechodím trénovat, ale pádluju tady podél Rašínova nábřeží. Mám tu svoji loď a je to příjemná změna.

Dovedete si představit dovolenou bez vody?

Zrovna nedávno jsem se vracel ze Světových pohárů ve Francii, byl jsem unavený a nepovedl se mi jeden závod. Navíc nám vykradli auto, takže tam jsem si snad poprvé v životě řekl, že by mi nevadila klidná dovolená u moře, prostě válečka bez pádla a lodě.

Existuje řeka, která Vás láká a kterou si přejete sjet?

Teď plánujeme výlet na Zambezi a to je velké lákadlo. V místě, kde je úsek divoké řeky, plánují postavit přehradu, takže za rok už tam možná nebude. Tak si ho chceme sjet, mí kámoši tam už všichni byli, ale já zatím ne. Těším se, že to na pár dní vyjde.

Máte vůbec z divoké vody, peřejí a vodopádů ještě strach?

Jezdec na vodě, který bojuje s tím živlem, z něj musí mít pořád respekt. Jakmile se člověk nebojí, tak je něco špatně. K vodě by se nemělo přistupovat lehkovážně a já se jí rád bojím a doufám, že vždycky budu. Protože to je ta bariéra, kterou když sportovec překoná hezkým způsobem, a ještě ke všemu s dobrým výsledkem, tak je to ten nejkrásnější pocit. 

Ocitl jste se někdy v přímém ohrožení života?

V tomhle směru mám za sebou dost těžké období. Na vodě mi odešlo pár hodně dobrých kamarádů, za poslední čtyři roky toho bylo až příliš. Párkrát jsem se ale dostal do situací, kdy jsem se o život bál a přemýšlel o nejhorší variantě. Ale vždycky jsem je dokázal nějak vyřešit, abychom si pak na břehu plácli. 

Měl jste někdy chuť s vodním slalomem přestat?

Tuhle otázku jsem po neúspěšné kvalifikaci do Ria dostával poměrně často. Před kvalifikací jsem si říkal, že za ty čtyři roky do Tokia to nevidím, ale teď mám chuť závodit, naplňuje mě to a neplánuju, že bych teď skončil. Když chodím na každý trénink s tím, že mě to baví, tak proč bych to dál nedělal?

Váš bratr je bývalý profesionální kanoista, ještě se tomuto sportu věnuje?

Už jen sporadicky, protože má rodinu a práci a je to samozřejmě náročnější.

Zajdete si spolu někdy zapádlovat na vodu?

Dřív ano, teď jsme už dlouho nebyli, měli bychom to napravit a zase spolu vyrazit. 

Čím se nejlépe odreagujete? Přeci jen vodní slalom je taky sport náročný na psychiku…

Je pravda, že hlava musí být v pořádku a člověk musí být spokojený i v osobním životě. Když toho mám nad hlavu a něco se třeba ještě nepovede, pak je trénování dost obtížné. Takže čistá hlava je při sportu základem úspěchu. Odreagovávám se třeba během, nebo jedu na výlet.

Letos jste si poprvé zahrál ve filmu, jak jste se ocitl před kamerou?

Sám ani nevím. Oslovili mě producenti a autor scénáře a já to nějakou dobu nosil v hlavě. Když už jsem byl skoro přesvědčený, že to dělat nebudu, tak se to změnilo, a teď jsem fakt strašně rád, že jsem tu nabídku přijal.
Vavřinec Hradilek (*10. 3. 1987, sportovec)
Voda je jeho živel. Kajakář a vodní slalomář Vavřinec Hradilek za rok oslaví třicetiny, zatím si ale užívá svobody. Pochází z nesportovní rodiny, k vodě ho to ale táhlo odmala. Dvakrát se účastnil olympiády, v Pekingu skončil na 11. místě. Z Mistrovství světa ve Slovinsku v roce 2010 přivezl stříbrnou medaili, stejně jako o dva roky později z Olympiády v Londýně. V říjnu jde do kin film Tenkrát v ráji, kde si zahrál hlavní roli horolezce Josefa Smítky.
 
Více najdete v tabletovém magazínu, který je dostupný pro iOS a Android, nebo pro PC.
Rozhovor
Foto Red Bull

Kompletní magazín se spoustou dalších článků najdete volně ke stažení na

Available on App Store Get it on Google play PC a MAC