Rozhovor

Netuším, co budu dělat, jen tajně doufám, že budu šťastná

Herečky a blogerky Marie Doležalové je v poslední době všude plno. Po roce obnovila své psaní na fanoušky oblíbený blog Kafe a cigárko a spoustu energie věnuje projektu Pomozte dětem, jehož je patronkou. V našem rozhovoru však vypráví překvapivě o tom, že se naučila zvolnit.

Marie, jak jste se dostala k hraní? Byla jste ten typ dítěte, co se rád předvádí?

Ráda jsem vymýšlela scénky a nutila jsem svoje kamarády, aby je se mnou hráli. Takové různé parodie na naše okolí, třeba na rodiče, ve škole na učitele, na táborech zase na celý tábor. Na základě toho mě holky ze třídy dotáhly na „dramaťák“. Takže ano, ráda jsem se předváděla, ale ne sama, vždycky ve skupině, kterou jsem nutila dělat legraci.

A kde se vzala Vaše touha psát blog?

Těžko říct, kde se bere touha něco dělat. Prostě tam je. Asi se mi chtělo komentovat herecký svět, vyjádřit se k němu, nejenom být herečkou. Uvědomila jsem si, že se mi jako herečce stává spousta absurdních situací a že by to třeba mohlo lidi „zvenčí“ pobavit.

Co říkají na Váš blog např. Vaši rodiče nebo přátelé? Vaše zápisky jsou hodně osobní. Řešíte někdy hranici, co na blog napsat a co už je tabu?

Řeším to, samozřejmě. Jenomže aby člověk mohl psát otevřeně, musí některé hranice trochu měnit. Já mám tu smůlu, že jelikož nejsem spisovatelka, ale píšící herečka, můžu psát jenom o věcech, které jsem zažila. Pak se tam samozřejmě objevují skutečné postavy, kterým může vadit, že o nich píšu. Třeba pro moje rodiče je nová podoba blogu vyloženě dobrodružství. Těší se na články, kde se dozví něco, co o mně nevěděli, u některých vzpomínek se se mnou dojmou, ale taky trnou, co zase vynesu na světlo.

Změnilo se Vaše psaní od doby, kdy jste za blog Kafe a cigárko dostala cenu Magnesia Litera? Máte teď tendenci se třeba víc kontrolovat?

Moje psaní prošlo několika fázemi. V té první jsem cenu vůbec neřešila, chtěla jsem hlavně dokončit jeden rok psaní, abychom to mohli vydat. Po téhle fázi přišlo StarDance, tam jsem psát přestala a najednou na mě dolehlo to očekávání, spojené s cenou a knihou, takže jsem na rok přestala psát úplně. Neměla jsem co. Teď mám novou éru, pocitově hodně vzdálenou nějaké ceně. Nechci, aby psaní byla nějaká moje povinnost. Nechci si hrát na spisovatelku, když jí nejsem.

Neplánujete psát i beletrii nebo poezii?

Momentálně se snažím vzdělávat v teorii psaní, abych znala nějaké zákonitosti. Láká mě to, ale je to běh na dlouhou trať. Mě spíš užije na takové spontánní plácání o něčem. Že bych někdy napsala nějakou beletrii s příběhem, je pro mě momentálně velké sci-fi.

Spolu s Vaším přítelem Markem Zelinkou jste se stali v roce 2015 vítězi soutěže StarDance. Kdybyste soutěž měla charakterizovat pěti slovy, jaká by to byla?

Dřina, výzva, krása, láska, Pavlásek.

Chcete-li rozesmát boha, řekněte mu o svých plánech.

Máte s Vaším partnerem ještě nějaké společné (nejen taneční) projekty?

Projekty přímo ne, ale tančíme na plesech a na večírcích. A sem tam přijde nějaká nabídka na společný projekt, jako třeba když jsme dělali reklamu, nebo když si nás pozval do Manéže Bolek Polívka. A možná někdy vymyslíme i něco společně jen tak, jen zatím na to není čas.

Máte nějakou vysněnou filmovou nebo divadelní roli? Kde Vás můžeme v blízké době vidět?

V létě mě čeká Večer tříkrálový na Pražském hradě, loni jsme měli premiéru. Setkání s postavou Olívie, kterou tam hraji, pro mě bylo velmi zajímavé. Je to jiná postava, než jsem zvyklá hrát. Není trhlá, ani šílená. Tak na to se moc těším, deset měsíců jsme to představení nehráli a každý do toho přineseme svoje zkušenosti z toho, co jsme za ten rok prožili, a společně zase s touhle hrou strávíme léto, to bude zajímavé.

Jste patronkou projektu Pomozte dětem. V čem přesně spočívá Vaše propojení s tímto projektem?

U mě spočívá v tom, že jsem tvář téhle nadace, ale zároveň pro ně organizuji svoje vlastní akce, jako třeba Šansoniéru, kdy pozvu známé tváře, aby bez nároku na honorář zpívaly pro Kuře. Jako patronka se taky snažím inspirovat ostatní k tomu, že pomáhat může každý. Je to úžasně jednoduché, pro podobné nadšence, jako jsem já, stačí napsat email na Pomozte dětem a poštou vám přijde zapečetěná kasička a smlouva, kterou s Kuřetem krátkodobě podepíšete, abyste mohli udělat vlastní sbírkovou akcičku. Spousta lidí po České republice je dělá: módní přehlídku, pečení dortů ve škole, amatérské představení. Já jako patronka předávám lidem poselství, že nezáleží na tom, jestli někdo pomáhá stokorunou nebo desetitisíci. Nakonec se to sečte a ve výsledku je to velká pomoc.

Proč jste si z mnoha charitativních akcí vybrala právě tuto?

Oni si vybrali mě. A naprosto správně. Pomoc dětem je mi blízká, stejně jako lokální pomoc, tady u nás, v českých podmínkách. A bez ohledu na to jsme si se zaměstnanci téhle nadace porozuměli i lidsky, není to nějaký kontrakt, je to prostě správné setkání lidí, co si rozumí.

Máte doma televizi, nebo se díváte na seriály a filmy online?

Televizi nemám. Už asi pět let. Zjistili jsme s Markem, že nám vůbec nechybí. Díváme se na počítači. Televizi jsem odvykla natolik, že jsem překvapená, když se ocitnu v domácnosti, kde je televize, že tam třeba dávají nějaký nudný program a člověk si nemůže zvolit, na co se bude dívat… (smích)

Jaký je Váš oblíbený film a režisér?

Je jich spousta. Mysím, že Richard Curtis je výjimečný. Jeho Lásku nebeskou znají všichni, ale já miluji i jeho Piráty na vlnách a Lásky čas. Marek mi pouští spoustu zajímavých filmů od neznámých režisérů. Třeba Dánové, jejich filmy jsou neskutečné, skvěle napsané a to herectví je pro mě naprosto nepochopitelné. Civilní, ale přitom tak silné. Ze seriálů bych milovníkům internetových seriálů doporučila Stranger Things a Young Pope.

Co děláte, když konečně nic dělat nemusíte?

Já mám teď docela dost volna, protože jsem se na podzim rozhodla, že zvolním a ještě pořád se mi nechce zase začít zběsile pracovat. Takže po hodně letech mám konečně volné dny. Dělám všechno možné, například dnes zrovna rozhovor s vámi, ale hned potom asi vyrazím na procházku, protože tam je krásně.

Co budete dělat za pět let?

Jak se to říká? Chcete-li rozesmát Boha, řekněte mu o svých plánech. Netuším, co budu dělat, jen tajně doufám, že budu šťastná.

Marie Doležalová je patronkou charitativního projektu Pomozte dětem.

 

O Marii Doležalové 

*24/1/1987 HEREČKA A BLOGERKA

Rodačka z Karviné debutovala filmem Pusinky režisérky Karin Babinské (2007). Proslavila se ale až rolí Saši v sitcomu Comeback na TV Nova. Je členkou hudební skupiny Olats Otesoc, jejíž základ tvoří spolužáci z konzervatoře. O své kapele Marie říká: „Jedinou naší ambicí je výzkum, kam až lze v trapnosti dojít.“ Nyní je členkou souboru Divadla Na Fidlovačce. V rámci Letních shakespearovských slavností ji diváci uvidí jako Olívii ve Večeru tříkrálovém. Marie píše populární blog Kafe a cigárko, za který získala v roce 2015 cenu Magnesia Litera. Na podzim roku 2015 vyšel blog knižně, o rok později ho namluvila i jako audioknihu. V roce 2015 vyhrála spolu se svým současným přítelem, tanečníkem Markem Zelinkou, soutěž celebrit České televize StarDance… když hvězdy tančí. Marie Doležalová je patronkou charitativního projektu Pomozte dětem. Uvidíme ji jako moderátorku benefičního večera na jeho podporu, který v přímém přenosu poběží 15. dubna 2017 od 21.40 na ČT1.

 

Rozhovor
Foto Hair studio Honza Kořínek/Petr Kozlík, Deluxe Team

Kompletní magazín se spoustou dalších článků najdete volně ke stažení na