Kopce a čerstvý vzduch mi pomohly k uzdravení
Foto archiv Jana Trávníčka
Honza „Tráva“ Trávníček je jeden z nejzkušenějších českých himálajských lezců, který vystoupil už na pět osmitisícovek. Říká o sobě, že je duší i tělem sportovec, cestovatel a kopcolezec. Já bych ho charakterizovala především jako člověka se silnou vůlí a bojovníka s protivníkem jménem rakovina. Tu se mu i díky jeho „koníčku“ podařilo porazit.
Byly hory Vaší vášní už od dětství?
Rodiče mě spíš vedli k cestování po „nižších“ místech, ale ta vášeň se objevila během mého působení v atletickém kroužku. Jeli jsme nejdřív do Norska, pak na ferraty (pozn. red. horolezecká cesta zajištěná ocelovým lanem) do Itálie a následovaly výlety na švýcarské čtyřtisícovky. Na Mont Blancu jsem poprvé stál, tuším, někdy kolem mé plnoletosti.
Měl jste mezi horolezci nějaký vzor?
Těch mám celkem hodně. Nikdy jsem však nepřečetl celou horolezeckou knihovničku. Lepší mi přijde si to sám prožít, když už mi život připravil tu možnost. Měl jsem čest potkat spoustu chlapů, od kterých jsem se mohl učit. Ať už to byla česká „elita“, nebo pohodový Peter Habeler (pozn.: první člověk, který vystoupil společně s Reinholdem Messnerem na vrchol Everestu bez podpůrného kyslíku).
Jaký to byl pocit, když jste poprvé vystoupal na osmitisícovku? Co se Vám při cestě nahoru honilo hlavou?
První výstup není stejný jako první let letadlem, první rande nebo první sklenka alkoholu. Trochu tušíte, do čeho jdete, ale zkušenosti s výškou a s ní související exponenciální nárůst dřiny jsou slovy nepřenosné. To, co vám při výstupech ani na chvilku nesmí zmizet z paměti, je pokora. Platilo to na první osmě a bude to platit i na každé další, pokud chci, jako že chci, tyto výpravy přežít.
První výstup není stejný jako první let letadlem, první rande nebo první sklenka alkoholu
Hlavně máme možnost dělat věci, které nás baví. Materiálně nejsme moc nároční, takže v kombinaci s našimi dalšími aktivitami se to dá. Částečně mě živí zmiňované přednášky pro veřejnost, firmy a školy. Jejich tématem není pouze cestování, ale třeba i motivace nebo zdraví. Stále ale pracuji i v mém mateřském oboru, což je geodézie a jsem spolumajitelem a jednatelem v outdoorové firmě Summit Drive.
Jaký je zájem Čechů o extrémní cestování?
Pro každého člověka tenhle pojem znamená něco jiného. Pro někoho to může být výstup na Sněžku, pro jiného šestitisícovka. Nepál se v současnosti stává oblíbeným cílem mnohých cestovatelů jak z Čech, tak z celého světa. Najdete tam všechno od kultury a přírodních krás po možnost všemožných outdoorových aktivit v nížině i velehorách. Vybere si opravdu každý.
Patříte mezi onkologické pacienty. Po náročných operacích a chemoterapii jste se ale vydal na další expedici. Neříkali Vám doktoři, že se máte spíš šetřit a odpočívat?
Kromě kloubní lupénky, vyhřezlé plotýnky a rakoviny jsem ještě trochu nahluchlý. Všechno jsem s doktory samozřejmě náležitě konzultoval. Pohyb na čerstvém vzduchu, mimo stresy „civilizace“ a ještě k tomu v Nepálu, ale pomáhá uzdravovat. Když se zrovna moc často necpete do zóny smrti – tedy nad 7 000 metrů.
Věříte, že pozitivní psychický stav může člověka z rakoviny uzdravit?
Nevěřím, že výhradně, ale věřím, že rozhodně pomůže. Psychosomatika je při léčbách různých onemocnění hrozně důležitá veličina, ale v našem zdravotnictví jde stále ještě o velice okrajové téma. Spolupracuji s doktorem psychologem Martinem Pospíchalem, který pod heslem „MysliProtiRakovině“ šíří osvětu hlavně mezi onkologickými pacienty a jejich doktory.
Dvakrát jste se vrátil na horu Manáslu. Ani jeden výstup se Vám nepovedl?
Na svůj vrchol mě Hora ducha pustila již v roce 2011. Výstup jsme se následující roky pokusili opakovat společně s mou přítelkyní Miri, protože jsme potřebovali vyzkoušet její adaptaci na vysokou nadmořskou výšku. V plánu byla totiž náročná expedice na Čo Oju (8201 m) s naším nevidomým kamarádem Honzou Říhou. Při prvním pokusu v roce 2015 nás zastavila organizace záchranné akce pro francouzského lezce, který uvízl ve výšce 7400 metrů. Druhý výstup v roce 2018 jsme přerušili kvůli strašné zimě způsobené silným větrem ve výšce 7600 metrů.
Jak partnerka zvládá extrémní podmínky?
Zvládá to moc dobře, má skvělou vytrvalost a, jak je to mezi holkami časté, tak i velkou psychickou odolnost. Aby ne, když vydrží žít se mnou. Na horách ve velké zimě musí být ale opatrná, neboť trpí nemocí, která se nazývá Raynaudův syndrom, špatně se jí prokrvují konečky prstů, což může být při vysokohorské turistice v zóně smrti docela problém.
Stále máte v plánu otevřít českou hospodu v Nepálu?
V březnu jsme měli týden do otevření a přišla koronavirová stopka. Teď je další otevírací termín 1. září 2020. Všechno je připraveno, jenom kluky nepálský naučíme čepovat české pivo, vařit české jídlo a hurááá!
Jan Trávníček * 22. dubna 1975 (horolezec)
Původním povoláním je geodet a řadu let působí i jako pedagog, manažer punkové hudební skupiny Znouzectnost a organizátor cyklistických závodů. Ve vysokých horách začal lézt v roce 2000 a dnes patří mezi nejzkušenější tuzemské himálajské lezce. Vystoupal již na pět osmitisícovek – Gašerbrum (2009), Manáslu (2011), Annapurnu (2012), K2 (2014) a Čo Oju (2016).
