Rozhovor s Martinem Macíkem

Jinak jsem úplně normální kluk

Se sympatickým Martinem je vždy radost se potkat. Hodina uteče a vám přijde, že jste si sotva sedli. Je to nejen tím, že Martin představuje skvělého společníka, ale také tím, s jakým nadšením vypráví o své největší životní vášni. A nutno říct, že nejde o jen tak ledajakou zálibu.

Pilotování kamionu je přeci jen trochu netradiční sport. Jak jste se k němu dostal, kdo Vás k němu přivedl?

Za vším stojí rodina, hlavně táta. Závodil od mých čtyř let s offroadovým speciálem, já začal na motorce a pak v roce 2003 jel táta poprvé svůj Dakar. Byl jsem u toho odmala, takže moje účast v Rallye Dakar je takovým logickým vyústěním. Nejdříve jsem ale během jihoamerických závodů navigoval, v roce 2013 a 2014. Až pak jsem chtěl za volant – a vyšlo to.

Jste nejmladším pilotem kamionu v historii Dakaru. Jaký je to pocit? Vnímal jste to někdy jako nevýhodu?

Teď už je to pouze věta. Když jsem začínal, cítil jsem trochu tlak, ostatní nevěřili, že někam dojedu, byli přesvědčení, že mám horkou hlavu, a tak dále. Já jsem ale dost tvrdohlavý a neodbytný, když něco chci. Takže mi to vlastně ani nevadilo a dělal jsem vše pro to, abych byl každým měsícem lepší. První Dakar jsem sice nedokončil, ale na dalším už byla blízko TOP 10, i když jsme nakonec dojeli devatenáctí. Následující rok už to bylo desáté místo a letos, na Dakaru 2018, jsme si dojeli pro páté místo.

Je to závislost, která se nedá popsat, musíte ji zažít

Na nejtěžší závod planety jste tedy letos jel už poněkolikáté. Jak náročný je trénink, příprava na závod a jak závod konkrétně probíhá?

Zatím je kam postupovat, ale překonat letošní páté místo už bude těžší. :) I když si spousta lidí představuje, že pouze kroutím volantem, a dokonce ani můj táta není pro tak důkladnou fyzickou přípravu, jakou vedu, já jsem si jistý, že je to cesta, jak se pomalu, ale jistě zlepšovat. Jde o to, že dokud se v závodě nic nepřihodí, vlastně nějakou extra sílu nebo fyzičku nepotřebujeme. Ale jakmile se něco stane, jde do tuhého – a vy si musíte umět poradit! Trénink spočívá hlavně v celoroční přípravě ve fitku, ke které přidávám cardio – běh, kolo, plavání. To jedu přibližně pětkrát týdně. Poslední tři měsíce před Dakarem pak mám tréninky i dvoufázově. Dnes jsem zařadil do přípravy i fyzioterapeuta, se kterým cvičím ve volných dnech mezi fitkem. Další součástí tréninku je jízda s kamionem, tu je potřeba trénovat, jak jen to jde, za rok se snažím najezdit aspoň 10 000 „závodních“ kilometrů.

Dá se vůbec zvyknout na takový adrenalin a extrémní podmínky, které Vás během 14denního závodu v poušti provázejí? Můžete popsat, co je tam pro Vás a posádku nejtěžší?

Podle mě nedá, proto je Dakar nejtěžší závod na této planetě, tedy co se motorismu týče. Ve finále na to ani nenatrénujete, pouze pomůžete tělu a hlavě, aby byla připravena na nejhorší. Zase jde o to, zda se něco přihodí: někde zůstanete, zapadnete, opravujete nebo dojedete v noci. V podobných situacích už je to hrozně obtížné. Změna nadmořské výšky z 0 na 4 900 metrů nad mořem, teploty od 0 do 50 °C, fyzické a psychické vyčerpání, nedostatek spánku, dehydratace, to všechno nám stojí v cestě. Musíme se s navigátorem a mechanikem, se kterými sedím v kabině, hodně podporovat a hlavně být všichni opravdu odolní.

Nemá o Vás rodina někdy strach? Můžete s nimi během rallye komunikovat?

Tátu mám na závodech u sebe, takže ten s napětím čeká v cíli, až se vynoříme z poslední zatáčky. Máma doma sleduje můj Facebook, TV a průběžně jí vše hlásím. Oba se hrozně bojí, táta každý rok zešediví o řád a máma si ukouše půl ruky. Komunikace s rodinou a blízkými během závodu většinou funguje, i když jsou i místa, kde prostě není žádný signál.

Pilotování se věnujete na profesionální úrovni, jak vypadá Váš běžný pracovní den?

Ano jsem profík, přesto se věnuji i dalším činnostem. Jsme podnikavá rodina, a tak se starám o své projekty Printomat.cz a Clickbooks.cz plus naši cestovní kancelář Unitravel Group. Také pořádáme adrenalinové eventy a pár dalších projektů. Nesmím zapomenout na činnosti v našem závodním týmu Big Shock Racing, který s tátou budujeme, marketing, sociální sítě, komunikace s partnery, budování brandu, weby atd. V průřezu to vypadá tak, že ráno v 6.00 vstanu, snídaně, fitko, svačina a hurá do práce, kde jsem přibližně do 18 hodin, abych se rozumně vrátil domů, dal si pravidelně večeři, trochu si odpočinul a vrátil se ještě na chvíli k práci, pokud je potřeba. Snažím se ale držet osm hodin spánku. Práce znamená většinou sezení u počítače nebo ježdění po schůzkách. Před závody a o víkendech pak pomáhám klukům v dílně.


Martin Macík (* 23. dubna 1989, pilot Rallye Dakar)

Martin je osmadvacetiletý kluk, který jako každý jiný pracuje, nedá dopustit na své kamarády a je pro každou špatnost. V jedné věci se však od ostatních odlišuje, je totiž nejmladším pilotem kamionu v historii Rallye Dakar, nejnáročnějšího závodu na světě. Extrémní závod, při němž jde často závodníkům o samotný život, se pořádá jednou ročně a pravidelně přiláká na dva tisíce závodníků, kteří si musejí umět poradit s mrazem v horách, brutálními vedry v pouštích, minimem spánku a pravidelnými dávkami adrenalinu.

Rozhovor
Foto BIG SHOCK RACING

Kompletní magazín se spoustou dalších článků najdete volně ke stažení na