Rozhovor s Jiřím Prskavcem

Chci být u porodu i znovu na olympiádě

Letošní rok pro něj nebude jen o sbírání medailí, ale hlavně nabírání nových životních zkušeností. Vodního slalomáře Jiřího Prskavce totiž čeká svatba s přítelkyní Terezou a narození jejich prvního potomka. Navíc bude v divokých peřejích bojovat i o účast na olympijských hrách v Tokiu 2020.

Dva měsíce jste strávil v Austrálii, kde jste trénoval a připravoval se na novou sezonu. Proč létáte tak daleko?

Tahle destinace je pro mě už taková tradiční. Byl jsem v Austrálii letos podesáté a strávil tam celkem už rok a půl života. Trénink probíhal dobře, včetně dvou závodů. Sice jsem téměř neměl pauzy a už mě to trénování docela i bolelo, ale myslím, že jsem v Austrálii odvedl kus práce. Nepřišlo žádný zranění ani nemoc, což považuji za úspěch.

A jaká je tedy ta největší výhoda, kvůli které každoročně míříte na druhý konec světa?  

Mimo jiné kvůli trati, která byla vybudována pro olympijské hry v Sydney 2000, 40 kilometrů od Sydney směrem do vnitrozemí. Což je ale maličko nevýhoda, protože je tam o hodně větší teplota než ve městě, kde počasí ovlivňuje oceán. Když je v Sydney třeba 35 stupňů celsia, tak tam ve vnitrozemí máte 40 stupňů. Nějaké ty dny jsou kvůli tomu velice těžké na trénování.

Jak v takovém vedru přežíváte?

Vybírám si nejlepší období. Konec února a začátek března je v Austrálii nejlepší, protože se ochlazuje, člověk na sebe nemusí pořád nechat foukat klimatizaci a je možné na noc otevřít okno. Pak se o něco líp spí. Teplota ale kolikrát neklesne ani přes noc pod 30 stupňů.

Olympijský závod nevypovídá o nejlepší konkurenci

Máte tam nějaké oblíbené místo?

Blue Mountains. To je obrovský národní park. Děláme velké procházky v těch krásných lesích, takové půldenní výlety. A v neděli, když mám volno, tak jezdím do Sydney za kamarádem. Má motorový člun a bere mě na vyjížďku. Těch možností, co tam dělat je spousta.

Byla s vámi i těhotná snoubenka Tereza?

Ano, byla. Pět dní jsme měli takovou dovolenou z důvodu aklimatizace. Vyrazili jsme za naším známým Australanem, který žije v místě mezi Sydney a Gold Coast. Viděli jsme tam exotická zvířata, fotili se s hadem a ještěrkou, projezdili pláže. Je to tam méně obydlené a nikoho tam skoro nepotkáte. Proběhnout se takhle po liduprázdném pobřeží je krásné.

Jak zvládáte ty dlouhé lety?

Velkou část cesty do Austrálie jsem prospal. Je to 26 hodin cesty plus ještě přesuny autem z letišť. V letadle se občas procházím uličkou, čtu si knížku nebo sleduji filmy. Někdy je to cestování lepší, někdy horší. Utíká to, když si dám pivko a prohodím pár slov s lidmi, co letí se mnou.

Nemáte strach, že vám při transportu do Austrálie poškodí loď? Občas se to stává.

Naštěstí se mi to naposledy stalo před pěti lety. Přijít to ale může kdykoliv a člověk s tím nic neudělá. Když se něco rozbije, tak se nemám kam dovolat, protože letecké společnosti mi dají podepsat papír, že za to neručí. Jde ale i o typ letadla, jaký je tam zavazadlový prostor. Loď se může lehko rozbít například při turbulencích.

Čeká vás velký rok. Porod, svatba a souboj o olympijské hry. Z čeho jste nejvíc nervózní?

Nejvíc z toho, aby se nic nepokazilo a malý byl co nejzdravější.

Chystáte se být přímo u porodu?

Terka by ráda a já samozřejmě taky, tak uvidíme. Budu dělat všechno pro to, abych tam mohl být. Je to ale na hraně s mistrovstvím Evropy, snad se malej neopozdí a budu tam moct být.

Jméno už máte nejspíš vybrané?

Bude to tradiční jméno naší rodiny, už čtvrtý Jiří po dědovi, tátovi a mně. Chvilku jsme uvažovali o jiném jménu, ale ta tradice je tak dlouhá, že by ji byla škoda přerušit.

Letos vás čeká boj o nominaci na olympijské hry do Tokia. Už na to myslíte?

Člověk na to samozřejmě tak nějak z dálky kouká. Je to ale ještě daleko. Připravuji se hlavně na dílčí cíle, které přicházejí. Mistrovství Evropy, Světové poháry, a pak se budu soustředit na světový šampionát. Česká špička je hodně vyrovnaná. Mám výhodu, že na ten první nominační závod už jsem kvalifikovaný, protože jsem měl loni medaili z mistrovství světa.

Přijde mi to strašně nespravedlivé, že máme tolik skvělých vodních slalomářů a na olympiádu může jet pouze jeden.

Je to něco, co není úplně férové. Olympijský závod pak nevypovídá o nejlepší konkurenci. Když si vezmete mistrovství světa, tak je ten závod mnohem nabitější. Bohužel se proti tomu nedá nic dělat, jde o rozhodnutí z vyšších míst a to neovlivníme.

 


Jiří Prskavec (* 18. května 1993, vodní slalomář)
Jeden z nejlepších světových vodních slalomářů. Má tři zlaté medaile z mistrovství světa a hned sedm nejcennějších kovů z mistrovství Evropy. Na olympijských hrách v Rio de Janeiru 2016 získal bronz. Jeho otec Jiří je bývalý vodní slalomář, který se zúčastnil dvou olympijských her (Atlanta 1996 a Sydney 2000). Jeho syn má nyní nakročeno k tomu, aby ovládl olympijský závod v Tokiu 2020.

Rozhovor
Foto Uniqua a kanoe.cz

Kompletní magazín se spoustou dalších článků najdete volně ke stažení na