Motýlek

Když se řekne vězeňská tématika, automaticky se dnes ozve Vystoupení z věznice Shawshank, či Zelená míle. Dávno před nimi ale vznikl film, který si zaslouží být v této společnosti stejně, protože právě s těmito snímky, přidáme-li ještě Frajera Luka, představuje asi to nejlepší v dějinách kinematografie, co bylo z vězeňského prostředí převedeno na filmové plátno.

Už sám příběh si o to říkal. Vychází ze skutečných příběhů Henriho Charrièra (aspoň to tak sám tvrdí jako autor stejnojmenné knihy). Ten byl francouzskými úřady za vraždu poslán do skutečného pekla na zemi – na Ďábelské ostrovy ve Francouzské Guyaně. Zde se tento vězeň, který pro svou touhu po svobodě i tetování získal přezdívku Motýlek, snaží za každou cenu dostat pryč, i když ví, že každý pokus o útěk se tvrdě trestá.

 Nakonec se mu to přece jen... ale to už předbíhám. Film čerpá z několika výjimečných kvalit. Za prvé se scénáristé pokusili zachovat čistý, až dokumentaristický styl předlohy, proto i tady jsou vězni vystavováni skutečnému peklu, od žraloků až po havěť nejrůznějšího typu. Silný motiv titulního hrdiny je prokomponován i s hudební složkou, ale co jej povyšuje do úplně jiného levelu, je herecký výkon Steva McQueena. Ten vypadá, jako kdyby peklem věznice opravdu prošel, působí zcela věrohodně, dokonce i skok z útesu nenechal skočit dubléra a do vln se vrhl sám. Ale, jak už to tak bývá, nejlepší je, když jsou na to dva. V Motýlkovi hlavní postavě skvěle sekunduje, nebo ji spíše doplňuje odsouzený padělatel Louis Dega zahraný snad ještě s větším mistrovstvím Dustinem Hoffmanem. Tento zdánlivě neviditelný muž v tlustých brýlích, kvůli nimž musel Hoffman nechat vyrobit speciální čočky, aby na natáčecím place vůbec něco viděl, je dokonalým katalyzátorem Motýlkových snah. Je s ním u každého pokusu, kryje jej nebo prostě jen stojí vedle něj. Motýlek je skutečně nadčasovým příběhem o lidské touze po svobodě,kterou nelze za žádných okolností vymýtit.