Fontána

Darren Aronofsky, který má za sebou takové pecky, jako třeba Requiem za sen, se rozhodl, jak sám říká, natočit: „ obyčejný milostný příběh o ztrátě blízkého člověka a o tom, co vás taková zkušenost naučí.“ Protože asi toto téma pokládal za intimní, a možná také proto, že si uvědomoval jeho závažnost a malou využívanost ve filmu, rozhodl si Fontánu nejen zrežírovat, ale napsal si k ní i scénář.

Výsledek se dostavil, i když je třeba uznat, že nebude asi úplně pro každého. V každém případě, když dáte filmu šanci, otevře se vám nádherný svět, v němž milující člověk vytrvale hledá možnosti, jak ochránit před smrtí svého blízkého. Zároveň je to též velice silné drama o významu a smyslu smrti v lidském životě a možnostech nesmrtelnosti.  

Děj se točí kolem hledání způsobů, jak prodloužit život. Je situován do tří zcela odlišných kultur i historických období. V první části se ocitáme v době humanistické, v 16. stol., a setkáváme se s bojovníkem a válečníkem Tomasem (Hugh Jackman). Ten se, protože zbožňuje královnu Isabel (Rachel Weisz), vydává hledat Fontánu mládí – předmět, který by měl mít schopnost dát svému majiteli nesmrtelnost. 

V našem čase zase sledujeme neobyčejně emocionálně vypjatou snahu vědce Tommyho Crea, který prostě musí objevit lék na rakovinu, jinak na ni zemře jeho milovaná žena  Izza. I tento milenecký pár si zahráli Hugh Jackman a Rachel Weisz. 

V jakémsi epilogu, či shrnutí, se dostáváme až do let, kdy se píše 2700. Vesmírem putuje Tom (jak jinak, Hugh Jackman), a pokouší se pochopit, co vlastně znamená možnost nesmrtelnosti a jak je to vlastně se smrtí a lidským životem. I když jde o témata, která nepatří právě k těm nejčastěji zpracovávaným, přesto si myslím, že jde i s nimi o skvělou, dech beroucí podívanou.