Rozhovor s Martinem Šonkou

V letecké akrobacii rozhoduje psychika a zkušenosti

Chránil vlast jako vojenský pilot létající na stíhačce Gripen. Nyní Martin Šonka svou zemi reprezentuje jako akrobatický pilot v prestižní světové sérii Red Bull Air Race. Letos se mu povedlo jako prvnímu Čechovi poprvé vyhrát závod a pomýšlí i na celkový triumf v soutěži. Jak těžko se na obloze krotí akrobatický speciál, ve kterém netrénovaný člověk může během obrovského přetížení omdlít? Nejen to Šonka prozradil v rozhovoru pro magazín Skylink.

Je to už Vaše pátá sezóna v prestižní světové sérii Air Race. Považujete se stále za nováčka, nebo už za ostříleného matadora?

Pořád jsem jeden z nejmladších ve startovním poli a říkám o sobě, že jsem stále nováček a začátečník, který bude ale vyhrávat. Jako nováček jste v komunitě Red Bull Air Race první sezónu a všichni chápou, že sbíráte hlavně zkušenosti. Je to naprosto profesionální sport, kde rozhodují právě ty zkušenosti. V dalších letech už vás berou ostatní piloti jako toho zkušeného. Já mám ale občas pocit, že jsem pořád ještě nováček. V každém závodě se totiž něco učím a pořád řešíme situace, které jsou pro nás nové. Navíc když chci nyní bojovat o nejvyšší pozice, tak je to pro mě nová situace. Je na mně větší tlak, který si nevytvářím pouze sám na sebe. Musím to zvládnout dobře psychicky. Kolikrát uspěji v tréninku, věřím si a najednou přijde závod a zbytečné chyby. To člověka hodně zdrtí…

Jak je to těžké po psychické stránce vyrovnat se s tím, že uděláte drobnou chybu, která Vám prohraje celý závod?

Dřív jsem se pořád trápil, proč mi to nejde a neustále nad tím přemýšlel před spaním nebo i po probuzení. Pro mě je nejlepší mentální příprava, když si jdu zasportovat a můžu úplně vypnout mozek a vyčistit hlavu a pohybovat se v přírodě. Rád sleduji krásy našeho kraje. To je pro mě nejlepší relax.

Nejvíce trpí při tom našem sportu tělesná schránka. Záda dostávají pořádně zabrat, když jsem často v obrovském přetížení.

Spolupracujete například s psychologem, abyste byl ve větší pohodě?

Minulý rok jsem zkoušel spolupracovat s psycholožkou a musím říci, že je to zajímavá cesta. Sám si říkám, že vím, jak se před závodem nejlépe připravit, ale samozřejmě mi ukázala, že to není tak úplně pravda. Musím se umět před závodem od všeho oprostit.

Jste stále ještě na startu závodu nervózní, nebo je to pro Vás už rutina?

Nemůžu říci, že nejsem na startu nervózní. Trošku už jsem si za ta léta zazávodil, nicméně když cítím, že musí přijít ten skvělý výsledek, tak si na sebe vytvářím zbytečně velký tlak. Pak si to vlastní nervozitou zkazím. Musím to odbourat, aby to bylo lepší.

Kromě psychiky ale hodně trpí i Vaše tělo. Jste neustále v obrovském přetížení, při kterém by normální člověk ztratil vědomí. Jak tohle zvládáte?

Co nejvíce trpí při tom našem sportu, je opravdu tělesná schránka. Záda dostávají pořádně zabrat, když jsme často v obrovském přetížení. Musíme tak hodně posilovat především zádové svaly a nejen jen. Tělo si ale musí také odpočinout, takže si chodím někdy třeba jen zaběhat.

Piloti formule 1 si úzkostlivě hlídají váhu a říká se o nich, že jsou skoro jako anorektici. Jak to máte Vy jako letečtí akrobaté?

Anorektik nejsem, nicméně loňskou sezónu jsem odlétal o deset kilo lehčí, než je moje klasická váha. Před sezónou se neustále hlídám, abych nepřibral. Letadlo i se mnou musí mít totiž určitý počet kilogramů a nelze to překročit. Kdybych byl menší a tudíž i lehčí, tak bych mohl na svůj akrobatický speciál umístit různé agregáty, které by mi v závodech pomohly. Takhle to ale nejde. Navíc čím jste těžší, tím větší přetížení pak v letadle na vás působí. Jsem poměrně žravej, ale musím se, ač nerad, hlídat.

Různá vylepšení, která si montujete na letadlo, stojí velké peníze. Máte na to dost velký rozpočet, abyste nezaostával za konkurenty?

Částečně si můžeme dovolit vylepšení, ale zase nevyhazujeme peníze za věci, které by nám nepomohly. Ostatní zkouší všechno možné, přestože to na první pohled zlepšení nemůže přinést. Je to ale hezké sledovat, jak se všichni snažíme být nejlepší. Konkurence je v Air Race obrovská a všichni investují obrovské peníze, aby byli na špici. Není tam nikdo, kdo by byl mimo hru o vyšší příčky.

Funguje v Air Race něco jako špionáž, že se vzájemně pozorujete, kdo má co nového na letadle?

Všichni se sledujeme. Hned jak má někdo něco nového na letadle, tak chodíme kolem jeho hangáru a koukáme, co to je za novinku. Nic nejde skrýt. Všude je spousta fotografů a vidíme každý detail na letadle, takže žádné schovávání stejně nepomůže. Ono už nic revolučního vymyslet nelze. Na každou trať by se muselo najít něco speciálního.

Letos jste vyhrál první závod v kariéře. Jaký to byl pocit, když jste konečně zlomil to prokletí po pěti letech v Air Race?

Je to neskutečný pocit. Prostě splněný sen! Mám strašně velkou radost i za tým a za fanoušky, kteří nám drželi palce. Těžko teď přesně popsat, co se ve mně odehrávalo. Zvlášť po loňské sezóně, která se nepovedla. Vykročili jsme nyní správným směrem a teď v tom chceme v dalších závodech pokračovat. Vím, že je teprve začátek sezóny, ale byl to snový vstup do ní a musíme si přesně říct, proč jsme tady uspěli a navázat na to v další práci.

Nyní jste jedním z největších adeptů na světový titul. Nesvazuje Vás to tak trochu?

Na to je ještě brzy, ale jsem na to zvědavý. Myslím si, že by to mohlo být naopak a tu nervozitu ze sebe dostanu. Dokázal jsem si, že na to mám a s mým týmem můžeme vyhrát. Teď si víc věřím a doufám, že to tlak ze mě úplně sejme.

Bylo by parádní, kdyby se to jednou podařilo a mohl bych v Česku závodit.

Za pět let jste závodil v různých lokalitách po celém světě. Kde to podle Vás bylo nejlepší?

Létáme v místech, kam by se člověk s letadlem normálně nedostal. Těšíme se tak do lokalit, které jsou opravdu krásné, ať to byl v minulosti New York, Abú Zabí, Las Vegas nebo centrum Budapešti… Letos jsem zvědavý na závod v Rusku, kde poletíme premiérově v Kazani. Moc si ty destinace stejně neužíváme, protože je to pro nás, pro piloty, obrovský zápřah koncentrovat se na závodění.

Nemrzí Vás, že jste ještě nezávodil v Air Race v Česku a myslíte si, že na to někdy vůbec dojde?

Důležité je najít vhodné místo, kde by se závodilo. Nejlepší by to bylo samozřejmě v Praze na Vltavě pod hradem, ale do toho vstupují i jiné faktory. Úřad civilního letectví to musí povolit a zastřešit to. Praha je taková citlivá. Mě tam ještě nikdy nepustili lítat ani s akrobatickou exhibicí. Jsou ale i jiná místa, například Brněnská přehrada, ale důležité je, že to stojí hodně peněz, je těžké tu akci finančně utáhnout. Musel by se najít někdo, kdo by na to našel peníze. Bylo by to parádní, kdyby se to jednou podařilo a mohl bych v Česku závodit.

V Air Race lítá ještě druhý Čech, Petr Kopfstein. Je mezi vámi velká rivalita?

Jsme přátelé, ale zároveň i soupeři. Řekl bych, že je to taková zdravá rivalita. Petrovi přeji jen ty nejlepší výsledky a hlavně aby byl on sám spokojený se sezónou, tak jak si to on sám představoval. Doufám, že se jednou potkáme na stupních vítězů v některém závodě. To by bylo úplně nejlepší!

O Martinu Šonkovi

*26/3/1978 LETECKÝ AKROBAT

Český letecký akrobat se narodil 26. března 1978 ve Dvoře Králové nad Labem. V mládí se věnoval sportovní gymnastice. Po maturitě byl rozhodnut plně se věnovat létání. Proto nastoupil v roce 1997 na Vojenskou akademii, obor pilot bojového letounu, do Brna. Později se začal věnovat i závodění. V roce 2004 se stává členem českého reprezentačního týmu v letecké akrobacii. V armádě létal na strojích L-29 Delfín, L-39 Albatros, L-159 Alca a JAS-39 Gripen. V roce 2010 se stal prvním českým pilotem v prestižní sérii Red Bull Air Race.

Rozhovor
Foto Red Bull Media House, Istock

Kompletní magazín se spoustou dalších článků najdete volně ke stažení na