Rozhovor

Při práci s tátou jdou rodinné vazby stranou vazby

Rozhovor s herečkou Lenkou Krobotovou

Dcera režiséra a herce Miroslava Krobota patří mezi naše nejobsazovanější herečky, dobře ji známe z filmů Kvarteto nebo Díra u Hanušovic (Český lev za vedlejší roli) a řady televizních seriálů, jako byli Zrádci, Vodník, Až po uši, Dabing Street nebo Zkáza Dejvického divadla. To je její domovskou divadelní scénou, na jejíchž prknech vytvořila řadu nezapomenutelných postav. Letos se ale kromě toho představí na Letních shakespearovských slavnostech jako Lady Macbeth.

Slyšela jsem, že z Vás původně měla být tanečnice. Je to pravda?

Ne, nikdy jsem se tanečnicí stát neměla (směje se). Jen jsem tančila v souboru, který vedl choreograf Josef Prouza, který zároveň pracoval na choreografii k filmu Šakalí léta. Potkala jsem se s lidmi z divadelního souboru Kašpar, udělala záskok v představení Ondina a věděla, že musím zkusit zkoušky na DAMU. Ale myslím, že to ve mě bylo odmala. Stejně bych k tomu asi došla, i bez tance.

Jak vzpomínáte na léta na divadelní fakultě a kdo ze spolužáků či profesorů měl na Vás největší vliv?

Bylo to krásně naivní období plné iluzí a nadějí, výborných profesorů, bez mobilů, výuka řemesla… Učil nás Petr Kracik. Kromě toho vzpomínám na Ladislava Freje nebo Jaroslavu Tvrzníkovou, ale nejvíc kolem nás vždycky kroužil Boris Rösner.

Letos Vás už potřetí okouzlily Letní shakespearovské slavnosti, tentokrát jste přijala postavu Lady Macbeth…

Mě to na otevřené venkovní scéně vždy lákalo, je to svébytná disciplína. Shakespeara miluju a Lady Macbeth se neodmítá. Je to nádherná role.

Mívám velkou trému, ale pracuji se svou psychikou, jak to jde. 

Ale také bývá hodně časově náročná.

Zkouší se poctivě ve zkušebně, pak v noci v prostoru na Pražském hradě. Je to náročné především v noci, člověku se obrátí režim.

Legendární je začátek takového zkoušení. Každoročně se na první čtené zkoušce začíná dopisem Martina Hilského k dané Shakespearově hře – zasadí ji do historických a společenských kontextů. Je tento přístup pro herce přínosný?

Určitě. Pana profesora bych poslouchala dokola, vždy objeví něco nového nebo se zamyslí z jiného úhlu pohledu. Jako by jeho studnice znalostí neměla dno. Pro mě je to neodmyslitelná součást příprav. 

Tři hry, tři různí režiséři, tři postavy, to bylo jen pro Letní shakespearovské slavnosti, k tomu jste stejnou postavu v Zimní pohádce dostala i v Dejvickém divadle. Dá se v tom vůbec zorientovat?

Potkávat různé režiséry je pro mě nesmírně cenné, člověka to obohacuje a učí. V případě Zimní pohádky je text v podstatě stejný, spíš bylo třeba se zorientovat v jiném aranžmá, s jinými kolegy. Sledovat práci různých režisérů mě zajímá a baví.

Otevřená scéna Pražského hradu má jistě svoje kouzlo. Čím učarovala Vám? A jaké hercům naopak připravuje nástrahy?

V zahradách je určitá magie, nástrahy jsou v podobě zvuku, ruchu a počasí. Tento prostor mě láká především v možnosti většího gesta třeba oproti mé domovské scéně (pražské Dejvické divadlo, pozn. aut.). Vyžaduje precizní práci s hlasem, určitou techniku, což samy o sobě už nástrahy jsou. Hraní venku má prostě zcela jinou atmosféru. Navíc potkám spoustu zajímavých a nových tváří, vznikne skvělá parta, se kterou je legrace a radost hrát, člověk u toho zažívá skoro táborový pocit. Pro mě je to vždy určité „občerstvení“ a obohacení.

Jaké je tedy Vaše léto v režii Shakespeara? Budete mít vůbec čas na relax? 

Ale ano, tři týdny budou ve znamení chalupy, ale i cestování.

Často hrajete i pod režijním vedením vlastního tatínka Miroslava. Jaké to je?

Táta je skvělý v práci s hercem, jsme na sebe už zvyklí. A při společné práci mezi sebou žádné rodinné vazby nevnímáme.

A jaký je v roli dědečka Vašich synů?

Fantastický. Je důsledný, má autoritu, ale je s ním legrace. 

Přistupuje k Vám stejně anebo je na Vás přísnější než na ostatní? 

Vždy byl přísnější. Ale teď už víme, co jeden od druhého čekat. 

Dá se říci, že jste i dvorní herečkou Viktora Tauše, který Vás do svých projektů pravidelně obsazuje. V jeho televizním seriálu Zrádci jste si zahrála analytičku protidrogové centrály. Jak na něj vzpomínáte?

Jako na jedno z nejlepších pracovních období. Byla to poctivá práce včetně zkoušek a scénáře. 

Co vlastně vůbec rozhoduje o tom, zda roli přijmete?

Scénář, role i obsazení. 

Máte nějakou vysněnou roli?

Ani ne, jsem vděčná za pestrost rolí a charakterů, které mě provázejí. A budu šťastná, když to tak zůstane. 

Míváte trému před premiérou. A umíte si s ní nějak poradit? 

Před premiérou ji mívám velmi, pak menší a menší. Pracuju se svou psychikou, jak to jde. 

Do divadelních zákulisí a šaten by se chtělo podívat mnoho lidí, co se tam děje?

Šrumec, legrace, přípravy a… právě ty nervy. 

Kdybyste si měla vybrat mezi divadlem a filmem, co by zvítězilo?

Jak říkám, jsem vděčná za střídání a vyváženost. Divadlo je ale větší vzrušení. Je to jedinečnost okamžiku, ovšem za cenu pomíjivosti, samozřejmě. 

Módními kritiky býváte často chválena. Jak vybíráte oblečení a řešíte to vůbec?

(Smích) To ani nevím, že mě chválí. Ale děkuji. Dám na svůj cit a vkus. Mám ráda české návrhářky a jednoduchost. 

Blíží se léto, jak bylo řečeno, pro Vás velmi pracovní. Jak byste si ho ale představovala v ideálním případě?

Atlantik. Skalní útesy. Kdekoliv u moře ve stínu borovic nebo ve schované části, v klidu francouzského venkova a s těmi, co mám ráda a oni mě.

 


Lenka Krobotová (* 10. března 1977, herečka)

Známá česká herečka, dcera herce a režiséra Miroslava Krobota a herečky Hany Doulové, maminka dvou synů a držitelka Českého lva za vedlejší roli ve filmu svého otce Díra u Hanušovic. Vystudovala činoherní herectví na DAMU, od roku 2000 je členkou souboru pražského Dejvického divadla, kde ztvárnila celou řadu postav dnes již legendárních her. Vedle tohoto divadla působí i jako filmová a rozhlasová herečka.

ZDE BUDE UMÍSTĚNA GALERIE
Rozhovor
Foto Pavel Hejný, Milan Malíček, Právo, Profimedia.cz, Pavel Mára, Markéta Navrátilová

Kompletní magazín se spoustou dalších článků najdete volně ke stažení na

Available on App Store Get it on Google play PC a MAC