Rozhovor
Fotbalové EURO si terorismem nenechám otrávit
14. červenec 2016
|
|
Foto Profimedia.cz
Foto Profimedia.cz
Vžívá se do nové role. Bývalý úspěšný fotbalista Vladimír Šmicer se v různých pozicích zúčastnil hned pěti mistrovství Evropy, ať už jako hráč, televizní expert, nebo manažer české reprezentace. Letos je na šampionátu ve Francii poprvé pouze v roli fanouška. V zemi vína a krásných žen působil jako fotbalista pět let a má tam spoustu přátel. O to víc věří, že si EURO 2016 pořádně užije.
Posledních pět mistrovství Evropy jste byl vždy v plném zápřahu. Co Vás čeká nyní, když jste takříkajíc pro tohle EURO bez práce?
Jako fanoušek jsem byl přítomen na všech třech zápasech českého týmu ve skupině D. Skoro po celou dobu turnaje plánuji být v dějišti šampionátu ve Francii. Základní tábor mám vybraný a rozvinu ho v Bordeaux, odkud budu dojíždět na jednotlivé zápasy. Program mám do detailu rozvrhnutý a naplánovaný. Když nebudu zrovna fandit na fotbale, tak dojde i na návštěvu vinných sklípků společně s mými přáteli. Bude to skvělé být zpět. Moc se na to těším.
Co se chystáte v Bordeaux ještě navštívit?
Rád bych si tam prohlédl ten nový stadion, který jsem ještě na vlastní oči neviděl. Hrával jsem na tom starém. Co se týče lístků na zápasy, mám velkou výhodu, že mám známé v Unii evropských fotbalových asociací (UEFA), a když jim zavolám třeba dva dny před utkáním, tak mi místo pokaždé seženou. Zároveň se stále dají sehnat lístky běžným způsobem prostřednictvím oficiálního prodeje. To v minulosti nebývalo zvykem. Lidé se asi podvědomě trochu bojí teroristických útoků.
A Vy osobně nemáte strach, že se může během turnaje přihodit útok islamistických teroristů?
Samozřejmě se podvědomě toho trochu bojím, ale za posledních pět let jsem toho nacestoval po světě tolik, že nebezpečí na mě může číhat na každém rohu v různých zemích. Vím, jaká je napjatá situace ve světě a že je těžké to stoprocentně uhlídat, ale nechci si šampionát kvůli tomu nechat otrávit. Snad bude všechno v pořádku.
Berete s sebou na zápasy i Vaší manželku s dětmi, nebo s nimi kvůli bezpečnosti nechcete na stadiony chodit?
Na první dva zápasy Čechů se Španělskem a následně s Chorvatskem jsem jel s manželkou Pavlínou. A do Lens na zápas s Tureckem jsem letěl na otočku. Tam jsem vzal syna Jirku, aby se podíval, kde jsem kdysi taky hrával. Bordeaux si ještě trochu pamatuje, ale Lens už si pamatovat nemůže. V době, kdy jsem tam hrál po EURO 1996, ještě nebyl na světě.
Berete s sebou na zápasy i Vaší manželku s dětmi, nebo s nimi kvůli bezpečnosti nechcete na stadiony chodit?
Na první dva zápasy Čechů se Španělskem a následně s Chorvatskem jsem jel s manželkou Pavlínou. A do Lens na zápas s Tureckem jsem letěl na otočku. Tam jsem vzal syna Jirku, aby se podíval, kde jsem kdysi taky hrával. Bordeaux si ještě trochu pamatuje, ale Lens už si pamatovat nemůže. V době, kdy jsem tam hrál po EURO 1996, ještě nebyl na světě.
Při vzpomínce právě na slavné EURO 1996 si hodně lidí vybaví i moment, kdy jste těsně před finále s Německem přiletěl z turnaje v Anglii a v Praze na Staroměstské radnici si bral vaši ženu Pavlínu. Jak na tento moment vzpomínáte?
Na svatbu si vždycky vzpomenu při příležitosti mistrovství Evropy. Tehdy jsme skončili druzí a vždycky se o tom hodně mluví. Mně ale pokaždé vyvstane v mysli právě ten moment, kdy jsem se ženil. To byl pořádný zážitek. Tím, že jsme tehdy senzačně přešli přes semifinále s favorizovanou Francií a za dva dny bylo finále s Německem, tak na obřad přišla spousta lidí a chtěli se na nás podívat. Sám jsem měl problém se na obřad dostat. Všude bylo tolik fanoušků, po celém Staroměstském náměstí. Chyba byla, že jsme podcenili organizaci. Tehdy jsme tam neměli ochranku, jak se to dnes běžně dělá, a byl to nakonec pořádný blázinec. Spousta kamer, novinářů a fotografů. Moc dobře si to do dneška vybavuji. Díky tomu, že to bylo spojené právě s tím mistrovstvím Evropy, tak se na to nedá nikdy zapomenout.
Vy jste měli vlastně takovou královskou svatbu. Tolik lidí se na běžné veselce přeci nemůže sejít, ne?
Ta euforie v těch všech lidech díky tomu šampionátu byla veliká. Nebo spíš obrovská. Kdo může říct, že měl takovou svatbu, kde byla zaplněná snad půlka Staroměstského náměstí. Lidé byli strašně moc zvědaví a já se jim nedivím. Za sebe mohu říct, že bych si to užil asi víc, kdyby to bylo klidnější. Takhle jsem byl v ten den docela dost nervózní a myslím, že i moje Pavlína to prožívala stejně jako já. Obřad musel být zkrácený, protože ta místnost byla doslova narvaná k prasknutí. Od příbuzných až po ty novináře, televizní štáby a fotografy z celé Evropy. Bylo tam tak plno, že jsem měl problém na radnici dostat dokonce i rodinné příslušníky a známé! Byl to opravdový blázinec, ale mít dva dny před finále mistrovství Evropy takovou svatbu? To neměl asi nikdo.
Musel jste dlouho přemlouvat hlavního trenéra reprezentace Dušana Uhrina staršího, aby Vás na svatbu do Prahy pustil?
Kdyby pan trenér Uhrin tehdy řekl, že mě do Prahy nepustí, tak bych tu svatbu prostě neměl a musel bych to odložit na jiný termín. Bylo to čistě na něm, jestli mi to povolí. Měl jsem mít svatbu původně po základní skupině. Tehdy jsme tam měli těžké soupeře v podobě Itálie, Německa a Ruska. Jel jsem tam jako třiadvacátý hráč a vůbec jsem nevěděl, jestli do některého utkání nastoupím. V kvalifikaci na EURO jsem toho ani moc neodehrál. Byl jsem mladej a neměl jsem tam bůhvíjaké očekávání. Když jsem ale dal postupový gól ve třetím zápase proti Rusku, tak jsem tu svatbu musel odložit o týden. Pak už by to ale odložit o další týden nešlo, protože jsem začínal přípravu s mým klubem Lens ve Francii.
Jak vůbec probíhala taková svatba na otočku, kdy jste přiletěl z Anglie a za pár hodin jste musel zase zpět, abyste neprošvihl finále?
Odletěl jsem ve čtvrtek večer a druhý den v pátek v jedenáct hodin byl obřad na Staroměstské radnici a už ve čtyři hodiny jsem letěl nazpátek. Přiletěl jsem tehdy ještě se spoluhráčem z národního týmu Michalem Horňákem. Jeho manželka čekala dítě, a tak chtěl být u ní. Na palubě byl ještě můj nastávající tchán Láďa Vízek. Neletěl jsem tedy úplně sám. Stihnul jsem po obřadě akorát oběd, a pak už jsem pelášil zpět na letiště. Trenér Dušan Uhrin mi bezpodmínečně nařídil hned letět zpátky. Tenkrát mi s dopravou do Česka pomáhala jedna burzovní a makléřská společnost, která mi zaplatila letadlo. Klukům jsem pak do Anglie přivezl ze svatby alespoň maso, cukroví a nějaké pamlsky. Přišel jsem ale o tradiční večerní oslavu s kapelou. Ta mi zahrála jednu písničku a já jsem se pak ptal ostatních, jestli byli večer dobří.
Letos s Vaší paní budete slavit už dvacáté výročí svatby. Máte už pro ni přichystaný nějaký dárek či překvapení, nebo to necháváte na poslední chvíli?
Už mám pro Pavlínku něco vymyšleného. Jsem rád, že už to mám zařízené. Myslím, že to byl docela dobrý nápad a určitě se jí to bude líbit.
Budete slavit výročí svatby v ten den, kdy jste se brali, nebo vám plány naruší fotbalové EURO?
Šampionát nám to nenaruší. Budeme to slavit se ženou přímo toho 28. června, kdy jsme měli svatbu. Slíbil jsem redaktorům v České televizi, že jim budu dělat experta během čtvrtfinálových zápasů a ty se s tím naštěstí nekříží. Jinak bych se s nimi musel nějak dohodnout, protože v den výročí to prostě nejde.
Ještě se poslední otázkou vrátím k letošnímu mistrovství Evropy. Kdo podle Vás vyhraje šampionát?
Mám dva favorizované týmy. Nebo spíš reprezentace, kterým po vypadnutí českého týmu přeji titul. Jako šampioni by se mi moc líbili Chorvati. Skvělí fotbalisté jako Rakitič, Modrič, ale i Perišič na straně, Mandžukič. Je neuvěřitelné, jak si to umí mezi sebou strčit, to je prostě krása se na to dívat. Ale přál bych to asi ještě víc domácím Francouzům. Hrál jsem tady několik sezón za Lens i v Bordeaux. A navíc letošní mistrovství Evropy, po tom všem, co se v zemi děje z hlediska bezpečnosti připravili skvěle.
Vladimír Šmicer (*24. května 1973, fotbalista)
Vladimír Šmicer je bývalý český fotbalista, kterému je čtyřicet tři let. Jako hráč dosáhl velikých úspěchů. Společně s Milanem Barošem byli v dresu Liverpoolu první Češi, jenž vyhráli prestižní milionářskou soutěž – Ligu mistrů. Se stejným týmem ovládl i Pohár UEFA či evropský Superpohár. Tři tituly mistra české ligy slavil s milovaným klubem Slavia a byl i u výhry ve francouzské lize s klubem Lens. S reprezentací získal stříbrnou medaili na EURU 1996 v Anglii a bronz o osm let později v Portugalsku.
Rozhovor
Foto Profimedia.cz
Nemáte ještě Skylink? Není nic snadnějšího – Přejděte ke Skylinku!
