Filmová recenze – Na rande v deseti

Co běží hlavou muži a ženě, kteří si spolu poprvé vyjdou? Italský režisér Paolo Genovese si to ve filmu Bláznivě dokázal představit tak názorně, že divák bude (promiňte mi ten výraz) učurávat smíchy.

Rodiče malých dětí zbystří patrně hned na začátku: originální koncept, jejž rodák z Říma ve své novince použil, totiž nápadně připomíná pixarovský hit V hlavě, kde se niterné procesy lidské duše zosobňují do podoby animovaných postaviček. Ačkoli se Genovese zapřísahá, že on s nápadem přišel dávno před pixarovskými tvůrci (konkrétně prý už na sklonku devadesátých let v reklamě pro program RAI), způsob, jakým rozehrává základní situaci Bláznivě, jako by byl hranou verzí V hlavě, jen na dospělejší téma. 

Zápletka se zdá být prostá: v útulném římském bytě mají první schůzku Piero a Lara (Edoardo Leo a Pilar Fogliati). Bylo by to vcelku normální rande, kdyby mu ovšem neasistovalo dalších osm osob, něco jako novověká verze antického chóru, jenž paralelně komentuje a rozebírá vše, co si hlavní protagonisté řeknou (ale také neřeknou). 

A právě rozpor mezi vyřčeným a nevyřčeným vytváří ty nevtipnější okamžiky: detaily je škoda prozrazovat, stačí když si živě představíte nejistotu, již člověk zažívá, když se snaží zalíbit atraktivnímu protějšku. Pierovo odhodlání dotáhnout schůzku do „zdárného“ konce střídavě podporují i brzdí romantický Romeo, svůdný Eros, rozčarovaný Valium a za všech okolností racionální Profesor. Lara má (ne)přátele v zasněné Giuliettě, instinktivní Trill, chaotické Scheggii a feministické Alfě. 

Když se oněch osm ztělesněných hlasů (mimochodem v podání nejlepších italských herců současnosti) pustí do pře, prostředí komorního bytu připomíná víc než hnízdo lásky fotbalový stadion a rande rozehraný zápas. Některé hlášky utkví („Vezmi nůž na lasagne a vykastruj ho!.“ radí Trill, zatímco Lara svádí Piera k erotickým hrátkám na stole), některé mohou lehce urazit (Genoveseho humor místy připomíná filmy od Woodyho Allena, a ten má, jak známo, k v dnešní době proklamované politické korektnosti daleko). Nicméně čáru přípustného nepřekročí film nikdy a nakonec se baví všichni bez ohledu na pohlaví či národnost.

Režisérův předchozí hit Naprostí cizinci (2016) drží historický rekord v počtu remaků a vlastně by nebylo překvapením, kdyby se na rekord zadělalo i v případě Bláznivě. A třeba po svém odpoví i Pixar!

Bláznivě

Hodnocení redakce