Chupacabra: Ve stopách příšer

N ekonečné lesy na severovýchodě Spojených států brázdí Windigo, napůl člověk, který se živí lidským masem. Potkává se tam s marylandským Kozím mužem, groteskním humanoidem zvaným Doverský démon nebo s obřím molem s rudě žhnoucíma očima. Klid ale není ani pod hladinou. Snad každé větší jezero má svoji příšeru, jako to Champlainovo, které obývá třímetrový plaz podobný hadovi.

 

Jednu z nejděsivějších kreatur ukrývá borovicový prales ve státě New Jersey. S hrůzou v hlase si o ní lidé vyprávějí už po dvě stě let, přičemž nejznámější incident se odehrál v lednu roku 1909. Do jednoho chladného rána se údolí řeky Delaware probudilo poseté zvláštními stopami připomínajícími otisky kopyt. Vedly křížem krážem napříč zahradami, přes ploty a po střechách.  

 

Kraj okamžitě zachvátila panika, v mnoha obcích se zakládaly dobrovolnické hlídky. Zvláště poté, co se rozkřiklo, že se psi bojí podivné stopy sledovat. Pily v okolí zavřely, protože dělníci odmítali chodit lesem do práce. Hlavní podezřelý byl nasnadě: Jerseyský ďábel, okřídlená stvůra s hlavou koně a rohy. Příšera se tehdy také hned několikrát ukázala, v jednom případě prý napadla vlak a jindy dokonce shromáždění občanů. Tu zimu bylo hlášeno neobyčejně mnoho stržení dobytka či jiných domácích zvířat něčím, co přišlo z lesa. 

 

Ďábel se od té doby stal neodmyslitelným folklorem regionu, jeho zpodobnění se tisknou na trička či hrníčky, vyrábí se plyšáci a netvor dal jméno i místnímu klubu NHL. Nejznámější americkou příšerou je však chupacabra, podle některých plazí humanoid s šedými šupinami, podle jiných šelma podobná psovi. V každém případě se živí krví svých obětí, což jí dalo i jméno, v překladu ze španělštiny vysávač koz.

 

Legenda má svůj původ v Portoriku, od poloviny devadesátých let se však na chupacabru svalují zardoušené slepice od Kanady po Chile, na Filipínách i v Rusku.