Voxel: Rád dělám lidem radost

  • Rozhovor
  • Autor Michaela Vraná
  • Foto Tomáš Třeštík

Mladý inspirativní muzikant Voxel rád dělá hudbu, která se líbí lidem. Rád totiž dělá ostatním radost. Prozradil nám, jaké byly jeho hudební začátky a jaké je jeho nové album.

Jak vzniklo Vaše umělecké jméno Voxel?

Své umělecké jméno Voxel používám již od svého prvního videoklipu a vychází z voxelové grafiky. Jedná se o složeninu slov volumetric a element; v počítačové grafice označuje částici objemu představující hodnotu v pravidelné mřížce třídimenzionálního (3D) prostoru.

U Vašeho místa narození se objevují dvě města, a to Čeladná a Kopřivnice. Které je to správné?

Narodil jsem se v Čeladné, ale prakticky celý život jsem prožil v Kopřivnici.

Ve svých 23 letech jste již otcem syna – je těžké skloubit práci a rodičovství?

Těžké to není. Myslím, že je hodně důležité umět si svůj život nastavit. Pamatuji si moment, když mi přítelkyně oznámila, že čekáme miminko. Asi třicet minut jsem v sobě přemítal mnoho myšlenek, otázek typu: „Co budeme dělat?“ Ale pak jsem si uvědomil, že je to na mně, v mé hlavě, jak to přijmu. Řekl jsem si, že to zvládneme a taky že jo. Každý svůj volný čas se snažím plně věnovat rodině.

Mnoho z Vašich fanoušků je především z řad dívek. Nezmenšila se jejich fanouškovská základna poté, co se Vám syn narodil? Přece jen hodně zpěváků sazí na image singl.

Řekl bych, že právě naopak. Podle mě to, jak člověk žije, jak chce žít a umí si věci propojit, ovlivňuje i to, co se mu pak následně děje. Já jsem propojil rodičovství i hudbu, která je mou prací i koníčkem a mí fanoušci to tak berou. Dokonce teď na mé koncerty chodí i celé rodiny s dětmi.

Budete svého syna vést k muzice?

Popravdě syna seznamuji s hudbou už nyní. Učí se například hrát na djembe bubínek. Pokud bude chtít hudbu v budoucnu dělat, určitě ho v tom podpořím, ale stejně tak ho podpořím i v případě, že se vydá jiným směrem.

Vy sám jste chtěl být vždy zpěvákem?

Úplně vždy ne. Jako malý jsem chtěl být mineralogem, nebo mít ultrazvuk a dívat se díky němu na miminka. Pak jsem slyšel, že výhodné povolání je správce konkursní podstaty, tak i to jsem chtěl dělat. Muzika ale nakonec vyhrála.

Jaké byly Vaše začátky?

Začátky bych mohl nazvat jako celkem krušné. Na základní škole jsem zažil šikanu, neměl jsem prakticky žádné kamarády a upnul jsem se proto na klasickou hudbu, na hru na klavír, na Mozarta, což pro mě byla vlastně určitá forma útěku. Odmala jsem hrál na flétnu, poté jsem začal chodit na klavír. Když mi bylo deset let, tak jsem začal přemýšlet nad tím, že bych rád studoval na konzervatoři klavír a skladbu. Ve třinácti letech jsem pak hrál v punk rockové skupině Burnout. Po asi dvou nebo třech odehraných koncertech za mnou přišli s tím, že bych tam mohl zpívat. Nadšený jsem z toho nebyl, ale postupně se mi to začalo líbit a řekl jsem si, že to jednou budu dělat, že tím se budu živit. V patnácti, šestnácti letech si mě pak pod sebe vzala agentura RGM, a tak začala má dráha sólového zpěváka.

Co na Vaše rozhodnutí stát se zpěvákem říkala rodina, podpořila Vás?

Má rodina mě podporovala už od samého začátku. Například to, že jsem se dostal do již zmíněné agentury RGM, bylo díky taťkovi. Když jel s producentem v autě, pustil mu (i když jsem mu řekl, ať mu to hlavně nepouští) demo písničky Speak of the devil, které jsem si sám nahrál a to se producentovi líbilo. Díky tomu mě vzal. Takže rodina se v tomto ohledu zachovala fantasticky a stejně tak i já chci jednou podporovat svého syna.

Setkal jste se s negativními reakcemi na svou tvorbu?

Samozřejmě, že jsem se setkal. V umělecké branži asi ani nejde se s tím nesetkat. Důležité je ale říct, že hejtři prostě jsou a člověk si jimi rozhodně nesmí nechat kazit život. V okamžiku, kdy jsem si toto uvědomil, tak jich 99,9 procent zmizelo.

Kterou ze svých písniček považujete za nejpovedenější?

To se mění. Většinou je pro mě tou nejpovedenější ta, která je nejaktuálnější, protože se snažím neustále posouvat dál. Kdybych ale měl říci jednu, která pro mě znamená asi nejvíce, tak by to byla píseň V naší ulici. Mám ji spojenou s vnitřním klidem.

Čtvrtého září vyšlo Vaše druhé album Motýlí efekt, proč tento název?

Inspiroval jsem se filmem Pan Nikdo s Jaredem Letem v hlavní roli. Právě tento film je na motýlím efektu založen. Když motýl zamává na jedné straně křídly, způsobí na druhé hurikán. Přeneseně, všechno se vším souvisí a vše má svůj smysl. Vztáhnu-li to na konkrétní příklad, tak nebýt šikany, možná bych se k hudbě ani nedostal a nebyl bych tam, kde jsem teď.

Kdo Vám písničky na desce Motýlí efekt textoval?

Texty veškerých písniček mi napsal skvělý textař Pokáč. Je zároveň i mým dobrým kamarádem, se kterým ve volných chvílích jamujeme, klidně i hodinu a půl v kuse. Naše spolupráce je čím dál tím lepší. Sami sebe nazýváme Lennon a McCartney pro chudé.

Vychází nějaká píseň z Vašeho života, byl Vám inspirací? Například píseň Optimistická je vlastně takovým poděkováním, rozumím tomu správně?

Prakticky každá píseň vychází z mých pocitů, ze života. A přesně, jak jste řekla, třeba song Optimistická je mým poděkováním, vyjádřením vděku za vše, co mám, co mohu dělat.

Všimla jsem si, že v písni My dva se objevuje ženský hlas. Mohu se zeptat, čí je?

Je to hlas mé přítelkyně. Myslím, že pro tuto píseň jsem ani nemohl mít lepší volbu, protože je to My dva, a tak naše dva hlasy umocňují autentické emoce, které má tato píseň mít.

Koho si ve volném čase rád poslechnete?

Rád si poslechnu třeba Black Eyed Peas, kapelu Of Monsters and Men a velice rád mám Jasona Mraze. Ten pro mě znamená velikou inspiraci, ukazuje, že i akustické kousky jde dělat moderně.

Na začátku loňského roku jste jel turné s kapelou UDG a O5 a Radeček, jaké to bylo?

Zajímavé i náročné, protože jsem měl souběžně turné s UDG, O5 a Radeček a své sólové turné. Každé z nich mělo své kouzlo. Poznal jsem spoustu nových lidí. S kapelou O5 a Radeček jsme jezdili spíše po oblastech Moravy (Šumperk, Vrbno pod Pradědem) a bylo to takové komornější. S kapelou UDG to byla taková škola, zda se nenechám strhnout jakýmsi boomem koncertu, takzvanými pařbami a tak. A nenechal jsem se. Sólové turné pak bylo hodně o zodpovědnosti. Člověk je tam sám za sebe, pokud něco pokazí, bude to jen na něm. Myslím ale, že se vše povedlo.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Nepatřím mezi lidi, kteří plánují dlouho dopředu, ale po vydání alba chystám zmíněné turné s kapelou Light & Love a Sebastianem. Do roka bych pak rád vydal LP, nebo desku s Pokáčem, která by měla být více akustická. Dále se chci věnovat psychoterapii a samozřejmě své rodině.
 

Voxel (*22. 7. 1992, zpěvák)

Voxel je umělecké jméno Václava Lebedy, dvaceti-tříletého popového písničkáře a zpěváka, který vystudoval obor „Popularizace hudební kultury“ na Západočeské Univerzitě v Plzni. Účastnil se několika řad televizní soutěže Česko Slovenská Superstar, v roce 2013 se stal objevem na Óčku a o rok později vyhrál na Českém slavíku Mattoni cenu Hvězda internetu. Má syna Václava.
 
Více najdete v tabletovém magazínu, který je dostupný pro iOS a Android, nebo pro PC.
magazin-265x238px-HDprijimac-CZ.gif Stáhněte si magazín TV <br /> do svých tabletů, mobilů a nově i do PC a Maců.Google playApp StorePC a Mac