V parfumerii strávím celé hodiny

  • Rozhovor
  • Autor Adéla Nosková
  • Foto Archív Kristína Peláková

Slovenská zpěvačka, která je právě jednou z nejpopulárnějších i na naší popové scéně, nám prozradila, pro jaké vášně hoří nejvíce!

Na čem teď pracujete?

Teď mám konečně víc volného času, tak se věnuji hlavně novým písničkám, to je pro mě priorita. Chtěla bych do konce roku vydat nové album. Takže tvořím, skládám, zpívám… Dokončujeme aranže. Spolupracuji zase například s Kamilem Peterajem – zpívám jeho texty a básně. Je to velká práce, aby to všechno bylo tak, jak jsem si představovala.

Už je něco hotové?

Jsme přibližně v půlce. Ale některé písničky už jsem i pustila ven, jen zatím nebyly na žádném mém albu. Třeba písnička Number One k filmu Život je život, kde jsem i hrála, stejně jako Na bieleho koňa v pohádce Johankino tajomstvo. Tam jsem dělala dokonce celý soundtrack a zahrála si i princeznu! Ve filmu Život je život, kde jsem se potkala s Ondřejem Vetchým… Toho si hodně považuji. Ale zpět k hudbě: Takže když to sečtu, mám finálně hotových pět skladeb. Do konce léta bych chtěla mít vše!

Princeznu a ještě s Vetchým… To jste měla opravdu štěstí!

Ano, to jsem si velmi uvědomovala. Moc si Ondřeje vážím, je to skvělý člověk, hodně mi i pomáhal s hraním a velmi jsme si rozuměli.

Před tím jste měla nějaké herecké zkušenosti?

Právě že ne, vůbec jsem ve filmu nehrála. Do té doby jsem před kamerou stála jen v rámci natáčení mých videoklipů.

A? Jak se vám opravdové hraní zamlouvá?

Je to dobrá zkušenost, vyzkoušela jsem si díky tomu, jak nelehkou mají herci profesi. Každý den se vstává ještě za tmy, natáčí se celý den, někdy i noc. Chce to velkou výdrž a trpělivost.

Jak jste se cítila jako princezna?

Musím se přiznat, že ta role byl vlastně můj splněný sen z dětství. Hodně mě bavily všechny ty dobové kostýmy. Nejdřív jsem si na ně nemohla zvyknout, protože byly objemné a těžké! To je přece jen něco jiného, než co běžně nosíte v civilu. Taky make-up byl výraznější, líčím se velmi málo. Ale brala jsem to tak, že to patří k roli i době, kdy se děj odehrával.

Plánujete v hraní ve filmu pokračovat?

Ta nabídka byla velmi nečekaná, ale snila jsem o ní, to přiznávám. Od té doby přišlo pár nabídek, ale ty jsem musela z časových důvodů odmítnout. Ale nebráním se, když přijde role, která mi sedne, pak do ní ráda půjdu. Budu se těšit, třeba se to stane dřív, než si myslím. Ale toho času mám opravdu málo… Bohužel.

S kým byste si chtěla zahrát, máte nějaký herecký idol?

Jak jsem říkala, byla jsem velmi šťastná za spolupráci s Ondřejem Vetchým i Simonou Stašovou, Bárou Polákovou, vlastně všemi kolegy, kteří v pohádce také hráli. S nimi bych se znovu ráda shledala při práci. Milan Cieslar je skvělý režisér, stejně tak Filip Renč – ten má nádherné filmy… Nemůžu vám ale jmenovat další konkrétní jména, protože v Česku i na Slovensku je tolik talentovaných lidí, skvělých herců… Takže jsem všemu otevřená! Ale když už nic nenatočím, mám co dělat, jsem přece zpěvačka (smích)!

Co vás vlastně baví poslouchat za hudbu?

Mám ráda všechno, co má pěknou atmosféru, melodii, text. Na žánru zas tak nesejde, mám ráda některé rockové písničky, ale i pop, hip hop, r‘n‘b, metal (smích). V mém telefonu je spousta hudby, kterou si často kupuji. Nezáleží mi ani na zemi, odkud hudba pochází, ale z české scény se mi líbí, co dělá například
Kryštof.

Jak pojímáte svou vlastní show, inspirujete se velkolepými produkcemi zahraničních interpretů?

To bych ráda, kdybych měla tu možnost mít tak velkou produkci! Hodně se mi líbí například show Shanay Twain, Tiny Turner nebo Beyoncé – u té ale spíš myslím show z dřívějších dob. Připadá mi, že v poslední době trochu přitvrdila do hip hopu… Bližší mi byl její styl, když vystupovala ještě s Destiny‘s Child. Dokonalé kostýmy, choreografie, výprava… Kéž by se podařilo i mně něco takového vytvořit.

Jaké kapely vás vlastně formovaly v dětství?

Už tenkrát jsem byla velmi rozutíkaná do různých žánrů. Tak třeba se mi moc líbila Avril Lavigne, což je takový pop rock. Na základce jsem byla ale úplně zblázněná do Britney Spears. Dívala jsem se na všechna její vystoupení, napodobovala taneční čísla… Když ještě zavzpomínám, vyrostla jsem i na MC Erikovi a Barbaře, Elánu…

Tenkrát začínaly talentové soutěže. Nenapadlo vás jít zkusit štěstí tam?

Když byla první řada SuperStar, skoro všichni spolužáci vyrazili na casting. Ale já ne! I rodiče mi říkali: „Jdi to taky zkusit.“ Na střední škole jsem totiž dost jezdila na pěvecké soutěže, kam mě doprovázel tatínek. Takže bych spíš řekla, že jsem si šla svou vlastní cestou. Radši jsem si skládala texty, melodie… A vyplatilo se.

Co považujete za svůj zatím největší úspěch?

To se mi těžko hodnotí. Ale nejvíc si cením každého turné. To vám asi potvrdí každý zpěvák, že je krásné, když se vyprodají koncerty. Vždyť tu hudbu nedělám jen pro sebe, ale hlavně pro lidi. Skvěle jsem se cítila, když se mi podařilo naplnit velký sál pražské Lucerny. Doufám, že se prostory budou dále rozšiřovat a fanoušků bude stále přibývat. Víte, jak moc mě těší, když vidím, že lidé znají moje písničky a zpívají je společně se mnou? To je velmi úžasný zážitek.

Máte nějaké fanatické fanoušky?

Fanoušci jsou různí. Mám štěstí, že mám spíš příjemné obdivovatele, ale pár zvláštních se mezi nimi najde. Když jejich „láska“ ke mně přeroste určitou mez, je potřeba to řešit radikálněji. Ale nikdy se mi nestalo nic hrozného. Musím to zaklepat.

Takže vám nikdo nestanuje před okny?

Někdy se před mým domem pár fanoušků zastavuje, pokud to nějak nenarušuje moje soukromí, dokážu mít pochopení. Ale musí to mít hranice. Nechci volat policii nebo něco podobného. To mi připadá moc. Stává se to naštěstí méně často než dřív. Ale takové věci zažívá skoro každá populární osobnost. Prostě se stává, že je na vás někdo příliš milý nebo naopak ošklivý…

Pronásleduje vás bulvár?

Bulvár beru jako součást své práce. Dokáže o mně napsat dobře, ale také zle. Snažím se ho neživit. Vím, lidi to čtou, zajímá je moje soukromí. I to někdy velmi decentně poodhalím. Ale já se chci prezentovat hlavně svou hudbou, můj soukromý život je to nejvzácnější, co mám, tak si ho střežím. Neprovokuji, nedělám nikde skandály…

A co trendy, podléháte jim?

Sleduji, co se nosí, ale když je v módě nějaký trend, co mi nesluší nebo nesedí mé postavě, ignoruji ho. Ale víc než na módu jsem vysazená na kosmetiku!

Opravdu?

Ano! Tu sleduji tedy bedlivě. V parfumeriích, kde mají luxusnější značky kosmetiky, dokážu strávit celé hodiny. Miluji péči o pleť, to jsem se naučila, protože jsem mívala problémy s pletí, byla přecitlivělá. Tak jsem se začala o kosmetiku víc zajímat a baví mě to. Nepoužívám moc tu, která se běžně prodává, spíš hledám v salónech, kde si ráda dopřávám i péči, čištění pleti. Z dekorativní kosmetiky mám ráda francouzské značky, ráda investuji do kvality!

A co vás ještě baví?

Jednoznačně tanec. Tomu se věnuji už od dětství, ale na dlouhou dobu jsem se od něj odmlčela. Až loni jsem dostala nabídku jít tančit do televizní soutěže, abych splnila sen jednomu chlapci z dětského domova a vytančila mu byt! Šest hodin denně jsme trénovali, bylo to náročné, ale tolik mě to chytlo, že se tanci věnuji stále. A mám krásnější postavu. Také miluji přírodu!

Kristína Peláková (*20. 8. 1987), zpěvačka

Rodačka ze Svidníku se věnuje zpěvu, tanci a hře na klavír již od útlého dětství. První album vydala v roce 2008 a hned bodovala v hitparádách. Opravdový průlom ale zaznamenala až skladba Horehronie o dva roky později, kdy se účastnila i soutěže Eurovize. Dokonce nazpívala oficiální hymnu MS v ledním hokeji (2011). Žije na Slovensku a je svobodná.

 
Více najdete v tabletovém magazínu, který je dostupný pro iOS a Android, nebo pro PC.
magazin-265x238px-HDprijimac-CZ.gif Stáhněte si magazín TV <br /> do svých tabletů, mobilů a nově i do PC a Maců.Google playApp StorePC a Mac