Richard Krajčo: Léto s dětmi na statku je nejvíc

  • Rozhovor
  • Autor Leona Markalousová
  • Foto Georgi Stojkov

Richard Krajčo je muž mnoha tváří. Romantické texty zpívá tak, že jedno oko nezůstane suché, na koncertech běhá divoce z jedné strany na druhou, na divadelním jevišti odzbrojuje charismatickým a civilním projevem. Každý projekt, kterého je součástí, přináší celé spektrum emocí, uvěřitelně a od srdce. Není divu, že jeho hlavní projekt – kapela Kryštof, dopuje česká rádia už dvacet let jedním hitem za druhým. Někdy kontroverzní, často tajemný, vždy oddaný tomu, co dělá. Profesionál, který nezapomíná být člověkem.

Váš nový singl Srdcebeat je mnohem víc popový, než předchozí písně. Cítili jste potřebu, vyzkoušet něco nového, nezůstat v jedné poloze, nebo si to trh žádá?

Nevíme v čem je víc popový. I když – my vlastně jsme popová kapela, takže se držíme svého žánru asi. Američtí producenti se ale českému škatulkování diví, tvrdí, že v žádné zemi nezažili tolik „hejtrství“ a přirovnávání. Ve světě je normální, že kapely posouvají svůj zvuk, kombinují žánry, nahrávají spolu zpěváci, kteří by u nás za spolupráci dostali nejspíš doživotí za kolaboraci. 

Fanouškovská základna Kryštofu je obrovská. Podezřívat Vás z kalkulu, jak přitáhnout ještě více posluchačů, mi připadá nepravděpodobné. Jak na modernější pojetí reagují Vaši skalní fanoušci? Vnímáte rozpaky, nebo jen kladné ohlasy?

Vnímáme obrovskou vlnu nadšení. Takovou, jakou jsme ještě nezažili. Když vyšel Inzerát, lidi chválili nebo psali, že to je jiný Kryštof. U Srdcebeatu, kromě krásných recenzí, přišla i obrovská pochvala z řad fanoušků. Alespoň na našem Facebooku. Záporné jsme vlastně nenašli. Až jsme sami zaskočeni. 

Vaše spolupráce s kapelou Coldplay se v médiích propírá delší dobu. Můžete to prosím uvést na pravou míru? 

Aprílový žertík, který jsme dotáhli k dokonalosti. Od přesné kopie mailu s vizitkami managementu Coldplay až po sdílení přes coldplayovské sítě. Krásné bylo kolik lidí nám to přálo. 

Píseň i videoklip k Srdcebeatu mnoha lidem připomíná tvorbu zmíněných Coldplay. Byl to záměr nebo náhoda? 

Přemýšleli jsme proč, ale je to asi tím, že si tady většina lidi myslí, že Coldplay mají barevné klipy. Ale nemají, takže to srovnávání je zvláštní. Ani velké kotle v klipech nemají. Na druhou stranu pokud děláme věci, které jsou srovnatelné se světovým fenoménem, můžeme to brát jako pochvalu. 

Richarde, vedle muziky se věnujete herectví. Byl jste někdy někým nucen omezit jednu z těchto profesí, nebo si sám volíte, v čem budete následující měsíce aktivnější? 

Já už se vlastně asi před dvěma lety rozhodl a z herectví udělal regulérní „koníček“. K hudbě mě to táhne více, více naplňuje, společenství Kryštof trvá přes dvacet let a je mezi námi silné pouto. Herectví beru jako doplněk. A tak kromě aktuálních Deštivých dnů v Ungeltu nic nového nechystám. Pokud nepočítám film s pracovním názvem Za sny, který by se měl točit příští rok. 

Jakou roli má v muzice a herectví ego? Ve které oblasti člověk více bojuje s pocitem vlastní důležitosti a potřebou být oslavován? Nebo jde o univerzální stav osobnosti?

Spíš jde o ten stav osobnosti. Podívejte kolik kapel se rozpadlo, protože některá ega v nich spolu nebyla schopna souznít. Nám to funguje. Možná máme štěstí a dokážeme se respektovat a podporovat. Jsme parta kámošů, co mají rádi stejnou hudbu, jsou šťastní, že ji můžeme přenášet dál a že máme to štěstí, že se to líbí i lidem okolo. 

Říká se, že každý umělec je ješitný, i když to nepřizná. Jak se vyvíjí Vaše sebereflexe od dob, kdy jste se poprvé postavil před početné publikum?

Víte, že netuším? Nervózní jsem na pódiu stále stejně, možná ještě více, ale mé ego musí spolupracovat s dalšími desíti, aby vše klapalo a to jsme se naučili. Všechna ega dohromady totiž tvoří náš celek. Jinak ovšem často působím na lidi z branže. Proto, že už devět let kapelu i manažuji, že se snažím věci dělat jinak, že se klidně odvážím uspořádat vlastní putovní festival, že s nimi „nechlastáme“ a nekalíme, jsem považován za egocentrika největšího kalibru. No a teď si vyberte. 

Co Vaše děti, jsou hrdé na tátu? Vnímají Vás jako osobu veřejně známou, nebo jste pro ně prostě táta, který ošetří koleno a naštípá dříví?

Jsem ten táta, co teda zpívá, ale – jak to, že mě všichni znají a chtějí se fotit a mám tolik fanoušků? Vždyť jsem jejich táta a stejný jako každý jiný.

Ve filmu Křídla Vánoc se mi moc líbil motiv, že se silná myšlenka může proměnit v činy. Máte s tím vlastní zkušenost? Umíte cíleně zhmotnit svá přání?

Podívejte se na Kryštof. Je třeba víc říkat? A dnes máme na stole nabídku na spolupráci se zahraničím. 

Do jaké míry je pro Vás důležité věřit, nebo mít osobní zkušenost s projektem, na který kývnete? Předpokládám, že u Křídel Vánoc šlo o Vaši víru v poselství, které film představoval.

Asi mě zastihl v životní situaci, ve které měl. Taky otevřeně přiznávám, že ten film můj život v mnoha věcech změnil. A důvod jste vystihla správně. A od té doby jsem se taky rozhodl, že budu dělat jen věci, které mě podobně osloví. Proto jsem asi taky zhruba deset scénářů musel odmítnout, i když šlo velké projekty nebo hlavní role. 

Na podzim startujete turné. V čem bude jiné?

No jiné… všechna turné jsou stejná, ne? My se jen budeme snažit, aby to opět vypadalo, že to není tour české kapely. Vezeme několik efektů ze zahraničí, chceme celé arény proměnit v sál zábavy a euforie a nechat zmizet to zajeté – pódium a diváci. Chceme aby to byla společná zábava a párty. 

Musím přiznat, že se ráda vracím ke  starším songům Kryštofů, kde je hudba komornější, texty prostupují přímo tělem posluchače. Mám na mysli písně jako Vodné stočné, nebo Lampion. Máte podobné i v novém repertoáru?

Tak to myslím, že by se vám mohla líbit píseň Toužím, možná i songy Ty a já nebo Přiznání. Nebo v to teď doufám. 

Vaše kapela je známá delšími pauzami mezi deskami. V jaké jste teď fázi? Po turné si dáte oddechový čas?

Měli jsme dost práce s deskou. Ta práce moc není vidět, ale bylo to dnes a denně spousta hodin. Album je venku, čekají nás sice ještě koncertní prázdniny, ale budem finalizovat přípravy podzimního turné, takže se nudit nebudeme. Ale užijeme si i prázdniny s rodinami a dětmi. Na to se těšíme nejvíc, protože loni jsme léto trávili s fanoušky na Kempech. A pak nastane frmol. Určitě budeme hrát i příští rok, ale aktivity dost zredukujeme. Kryštof Kempy 2016 nás ale neminou. 

Jaro je pro mnoho lidí doba melancholická až depresivní, na jiné působí jako životabudič. Jaké jste měl jaro Vy a s jakým rozpoložením vítáte léto?

Miluju všechna období. Jsou hrozně inspirativní i když léto s dětmi na statku je nejvíc. 
magazin-265x238px-HDprijimac-CZ.gif Stáhněte si magazín TV <br /> do svých tabletů, mobilů a nově i do PC a Maců.Google playApp StorePC a Mac