Lucie Vondráčková: Milovnice tance si vzala netanečníka

  • Rozhovor
  • Autor Leona Markalousová
  • Foto Jan Tůma/Universal Music

Kdo by ji neměl rád. Lucie Vondráčková svým optimismem nakazí snad každého. Diváky si uměla získat už jako dítě, když moderovala pořad Marmeláda, nebo stepovala se svou tehdy slavnější tetou Helenou Vondráčkovou na společnou píseň Vždycky všechno nejde. Nyní se prostřednictvím alba Duety ohlíží za pětadvaceti lety své hudební kariéry.

Při přípravě otázek pro tento rozhovor jsem se nemohla zbavit vzpomínky na film, ve kterém jsem Vás zaznamenala asi úplně poprvé a který mě provázel dětstvím. Na Aničku z Království Květin jsem si dokázala vyhrát dlouhé hodiny a vždy jsem Vám záviděla, jak pestrý život máte. Užívala jste si pozornost a pracovní příležitosti, nebo se Vám někdy zastesklo po „normálním“ dětství?

Vy jste si hrála na Království květin a já před kamerou taky. Měly jsme tedy obě stejně obyčejné dětství. A bylo to pohádkové.

Do vzpomínek se nyní budou vracet i posluchači Vašeho nového kompletu 2 CD duetů. Vy sama jste řekla, že to pro Vás byla krásná jízda. Našly se i písně, které jste z výběru vyřadila, protože se s nimi už neztotožňujete? 

Pokud bych nějaké vyřadila, měnila bych svou vlastní historii. Člověk se mění, jeho hlas i názory. Ovšem pokud je na své cestě věrný svým snům a myšlenkám, nemusí po pětadvaceti letech na dvojcédéčku nic vyřazovat. Jde jen o to, kolik muziky se vejde na 2CD.

Duetů se zpěváky máte spoustu, vznikl nějaký i s ženskou kolegyní?

Těch je míň, to je pravda. Jsou na CD vlastně jen tři. S Lucií Bílou, Hanou Zagorovou a Helenou Vondráčkovou. Ovšem tyhle dámy jsou jeho krásnou ozdobou.

Jak moc je důležité, abyste si se zpěvákem, se kterým pracujete na duetu, rozuměla? Jistě Vám musí ladit hlasy, stalo se však někdy, že jste nazpívala písničku se zpěvákem, který Vám neladil po osobní stránce? 

Pokud bychom nebyli na podobné vlně, do duetu bychom se nepustili. Je to jako podaná ruka. Nabídnete ji tomu, kdo je vám milý a koho si vážíte. Ne nepříteli ani osobě neblízké.

Filip Blažek, Martin Dejdar nebo Martin Písařík mají jedno společné, jsou především herci a nazpívali s Vámi duet. Je pro Vás přirozenější spolupráce s někým, kdo stejně jako Vy hraje i zpívá?

Pohybuju se na obou březích. Herci mají většinou ze zpěvu trochu strach. Ale zrovna tihle tři jsou velmi muzikální a podle mně by byla veliká škoda nezachytit jejich hlasy v krásné písničce. Oba Martinové jsou ještě navíc hodně dobří tanečníci a všichni tři mají smysl pro humor. 

Duet se slovenskou kapelou Taktici je mým favoritem. Kapela u nás není příliš známá, snad jen spoluprací s Jožo Rážem. Kdo vlastně přišel s tímto nápadem? 

Kluci mi zavolali v době, kdy jsem byla jako zpěvačka více známá na Slovensku než u nás. Tady u mě převládala činoherní práce a navíc jsem studovala. Keď ma podvedieš je krásná věc. Trochu jsem upravila text, aby byl ženštější a ne jen z pohledu muže na nevěru (je to opravdu velmi jiný pohled) a sešli jsme se v jednom studiu v Bratislavě. Byla to krásná práce.

Spousta legendárních, světově úspěšných duetů vznikla „omylem,“ bez velkého očekávání. Vám se to podařilo u písničky Láska na sto let, která původně ani duetem nebyla.

Je to ústřední písnička z pohádky Šmankote babičko čaruj! A duetem se stala až o pár let později. Přizvala jsem k ní Petra Bendeho a zazpívali jsme ji na zakončení filmového festivalu ve Zlíně. Petr je skvělý a kreativní muzikant a fajn člověk. Ta věc se k němu hodila.

Zmíněný duet Láska na sto let patří mezi oblíbené písně pro první tanec novomanželů. Můžete se svěřit, která píseň zazněla na Vaší svatbě?

My bohužel žádný první tanec neměli. Milovnice tance si vzala netanečníka. (Lucie Vondráčková je vdaná za hokejistu Tomáše Plekance – Pozn. red.)

Asi každá známá osobnost někdy řešila otázku image. Vás podezírám, že jste zkrátka „jen“ přirozeně optimistická a sympatická povaha. Přesto, stalo se někdy, že jste bojovala s osobním negativním názorem a navenek se musela přetvařovat? 

Nevím, jestli jde o přetvařování, když máte v srdci bolesti a nechcete tím nikoho zatěžovat. Raději řeknete, že jste ok. Pokud ano, tak jsem se i přetvařovala. Nerada se dělím o bolesti a strasti. Jsem raději nudně optimistická a hloubku si nechávám do postav, které mám možnost hrát.

Fanoušci Vás podporují i přesto, že jste se přestěhovala do Kanady. Cítíte teď větší zodpovědnost vůči svému fanklubu a povinnost být více aktivní, aby Vás nezavrhli?

Žádná povinnost se nekoná. Dělám práci, kterou mám ráda, a ti, kterým se ta cesta líbí, jdou se mnou. Kdybych tvořila ve strachu z neúspěchu, daleko bych nedošla a bylo by to velmi vyčerpávající. 

V roce 1998 jste vydala album v angličtině. Není právě nyní příhodná doba vrhnout se do něčeho podobného, nebo stále dáváte přednost češtině?

Nazpívání věcí v angličtině mě nebavilo. Mám ten jazyk ráda a dalo by se říct, že ho posledních pár let používám opravdu hodně, ale naše písničky mám raději v češtině. Lépe se jim dýchá.

Před lety jste byla na několik měsíců omezena v pohybu, což pro Vás jistě nebylo snadné. Napadlo Vás, zda by bylo těžší, kdybyste musela na delší dobu šetřit hlas a nezpívat? Tanec a zpěv jdou u Vás ruku v ruce, co by Vám ale osobně víc chybělo?

Zvyknete si na všechno. Když jsem byla ty tři měsíce na vozíku, trénovala jsem jinak a lilo ze mě stejně. Pokud je páteř v pořádku, patříte mezi ty šťastnější. A co vypustit? Co dělat? Číst, překládat, pomáhat jinde. Je tolik možností. Svět bez pódia by se mi rozhodně nezbořil.

Jako herečka se nejčastěji objevujete v pohádkách a muzikálech. Berete nabídky tak, jak přicházejí, nebo byste v herectví ráda dosáhla něčeho konkrétního, k čemu zatím nebyla příležitost? Ať už žánrově, tak třeba i zahraniční produkcí. 

Pokud je Čechov, Shakespeare, Miller nebo Dostojevskij pohádka, pak ano. Hraji nejraději v jejich pohádkách. Julii, Desdemonu, Verchovcevovou, královnu Markétu, to byly mé herecké sny a všechny jsem si za deset let na divadle splnila. Měla jsem štěstí na role i režiséry. Muzikály jsou příjemná odreagování a také velká dřina. Pohádky jsou pohádky. Ty se neodmítají.

Jaký je rozdíl mezi přípravou na natáčení a koncertním turné? Jako laikovi mi připadá, že u herectví nemáte tolik volnou ruku. Pokud to tak je, vyhovuje Vám to, nebo máte raději věci pod svou kontrolou?

Ráda mám pod kontrolou diváky. To můžete zažít na vlastním koncertě nebo v představení, kde hrajete hlavní roli a táhnete příběh. Obojí je nepopsatelně omamné a návykové. A ano, trochu manipulativní, ale s úsměvem. 

Vraťme se na začátek, k Vašemu dětskému působení v showbyznysu. Po zkušenostech, jaké máte, přála byste si pro svého syna podobný život, nebo ho budete vést spíše k civilnější práci? 

Přála bych mu, aby našel v životě něco, co ho bude bavit stejně jako mě zpěv a herectví.

Máte za sebou turné s Michalem Davidem, který se na vrcholu drží už pěknou řádku let. Umíte si představit, že budete v jeho věku stále poskakovat na pódiu na taneční hudbu? 

Vaše otázka zní pejorativně. Michal je především skvělý muzikant a na jevišti se do tancování ani „poskakování“ nepouští. Tančí lidi v publiku. A pokud má někdo tělo jako JLo i po dětech, proč by si nezatancoval. Co a jak bude se mnou, nevím, ale brát cokoli, a umění zvláště, smrtelně vážně, mi přijde jako hřích.

Repertoár některých umělců se postupem let přirozeně „vyklidňuje.“ Pozorujete takové změny i na sobě? Jak se vyvíjí Váš hudební vkus?

Desku plnou balad a smutnějších věcí jsem vydala před narozením našeho syna. Pak jsem už smutná a zadumaná být nechtěla. Ale na našich deskách budou vždy klavírní i kytarové věci. Z rádií je neuslyšíte, což ovšem neznamená, že neexistují. Jen je třeba hledat i pod povrchem. Ale to moji fanoušci vědí.

Vycházející album duetů je ohlédnutím zpět. Připravujete už něco nového, například vánoční píseň, nějaký nový duet?

Na duetech je i pět krásných novinek a je to vaše trefa do černého. Jednou z nich je totiž i vánoční duet s Karlem Gottem. Je to překrásná věc.
magazin-265x238px-HDprijimac-CZ.gif Stáhněte si magazín TV <br /> do svých tabletů, mobilů a nově i do PC a Maců.Google playApp StorePC a Mac