Juliette Lewis: Co žere detektiva Cornellovou

  • Rozhovor
  • Autor Daniel Saraski
  • Foto AXN

Byla Takovým normálním zabijákem, sexy kočičkou, která provokovala Tarantina v kultovním Od soumraku do úsvitu, ale taky skutečnou rockerkou s mikrofonem. Když přišly problémy s drogami, pomohla jí církev jménem scientologie. Juliette Lewis je jedna z nejosobitějších hereček současnosti. Na AXN ji nyní můžete vídávat jako chladnou vyšetřovatelku Cornellovou v seriálu Tajnosti a lži.

Viděli jsme Vás v řadě rolí, kde jste hrála silné a divné dívky. Vyžíváte se v takových postavách? Považujete se sama za silnou osobnost?

Myslím, že by se také dalo říct, že jsem často hrála ženy, které působily navenek silně, ale uvnitř byly slabé. Ten pocit ve vás možná vzniká proto, že každou roli, kterou hraji, se snažím ztvárnit niterně. To znamená, že se pokouším přenést komplikovanou a vrstevnatou zkušenost lidské bytosti, protože takoví jsou lidé, které znám. Ale co se týče té ženské síly…, nevím. Považuji své postavy spíše za komplikované než silné. Některé z nich měly navíc značnou hloubku smutku a spoustu slabostí. Na druhou stranu, lichotí mi, že mě vidíte jako silnou ženskou a moji práci rovněž.

A detektiv Cornellová?

Cornellová je pravděpodobně nejsilnější ze všech rolí, které jsem hrála. Nejtěžší bylo pro mě stát půl metru od Ryana (Ryan Phillippe), když řval a zuřil. Šel z něj strach. Tady se ukázala Cornellová v celé své kráse, a tak se asi chová každý dobrý detektiv. Vždycky musí zachovat chladnou hlavu a udržet nervy na uzdě, jinak ztratí nad situací kontrolu. To mě přitahuje, protože to je přesně opačně, než jak se chovám v životě já. Já se vždycky těším na role, kde hraji někoho úplně jiného než sebe.

A jak by se zachovala Juliette Lewis v takové situaci?

Utekla bych. Velmi rychle. Nejsem tak silná.

Co Vás vlastně přesvědčilo přijmout tuhle roli?

Vlastně mi dali nabídku, která se nedá odmítnout. Líbilo se mi, že v minulosti byla moje postava muž – v australské verzi seriálu se jmenovala detektiv Cornell a pohlaví se ukázalo jako irelevantní. Jsem nadšená, že ji diváci vidí jen v práci a více se o ní dozví až v devátém a desátém díle. A já sama – myslím jako Juliette – miluji pořady o zločinu, takové ty záhadné vraždy – ty mě fascinují celý život.

Co je podle Vás na tomto seriálu unikátní? Co se bude divákům líbit?

Je to v první řadě úroveň scénáře, hodně vysoko nasazená laťka. A samozřejmě jde také o to, že se v ABC snažili přijít s hodně kvalitním televizním seriálem. Baví mě, že se jeden případ řeší po dobu více epizod. Dává nám to prostor, časový polštář, který umožňuje hrát si se vztahy mezi jednotlivými postavami. Ne náhodou se seriál jmenuje Tajnosti a lži. Hned od začátku se postupně dozvídáme střípky o každém ze sousedů – nejdříve o Ryanu Phillippem, který se od začátku jeví jako hlavní podezřelý. Vy si sice říkáte „né, ten to neudělal“, ale Cornellová po něm stejně jde. Postupně začnete váhat, jestli to byl opravdu on. Přesně kvůli těmto momentům jsem nadšená. Je to skvěle napsané. Snažím se vždycky hrát autenticky, originálně, a tak nějak „fresh“. Doufám, že se mi to s Cornellovou povedlo. Lidé začínají diskutovat, z čeho má ten tik, a to mě hrozně baví.

I Vy se snažíte domyslet, z čeho má ten tik a jak ho správně hrát, ne?

Ano, musím se radit s pravými vyšetřovateli vražd. Nakonec zjistíte, že musíte být hodně obsesivní jedinec, když děláte tuhle práci. Vlastně musíte mít hodně neobvyklých vlastností. Není to žádná brnkačka.

Myslíte, že se seriál bude líbit divákům v různých zemích?

Myslím, že ano. Právě proto, že se zabývá hlubšími myšlenkami než jen tou, „kdo to udělal“. V každém díle se divák ocitne v komplikovaném bludišti lidských vztahů a to, co uvidí na povrchu, nemusí být nakonec pravda. Nutí to diváka k hádání, co se stane a proč. Natáčeli jsme ve Wilmingtonu v Severní Karolíně, což je hodně zajímavá lokalita. Mají tam malé centrum města a pláž. A zatímco já mohla na pláž poměrně často, Ryan skoro vůbec, jelikož se objevoval téměř v každém záběru. Když se bude seriálu dařit, celé obsazení se na příští sezonu vymění, zůstanu jen já. A to je šílené, protože všechnu černou práci odvedl Ryan. Občas mě k němu přivedli před kameru a já pak hned běžela zpátky na pláž (smích).

Vraťme se ještě k tomu, jak je Cornellová výstřední. Kolik z toho bylo předepsáno ve scénáři a kolik jste si vymyslela přímo při natáčení?

Všechno bylo předem napsané a já chci za to ještě jednou vyjádřit tvůrcům seriálu velký respekt. Jako herci jsme se učili vždy jen scénář k jedné epizodě, vlastně jsme neměli ponětí, jak se bude příběh vyvíjet v dalších dílech. Ráda jsem svoji postavu probírala s produkčním Barbie Kligmanem. Diskutovali jsme o tom, jaký život žila Cornellová v minulosti a kam se chce ubírat, ale byli jsme oba na stejné stránce scénáře. Ze samotného stylu, jakým byl příběh napsaný, jsem si odvodila, že moje postava má jakýsi chladně matematický přístup k životu. Až později se ukáže, že má také svoje hluboké city. Její výstřednost je obrácená spíše k práci detektiva, pomáhá jí to ve vyšetřování a je jí jedno, že se lidé kolem ní cítí nesví. Dalo by se říci, že je to její vyšetřovací metoda. A zase, jak říkám, taková vůbec nejsem, nebavilo by mě trápit vás, abyste se cítil blbě. Ale ráda si to zahraju.

Seriál Tajnosti a lži běžel v Austrálii v jiné verzi, připravovala jste se nějak speciálně, jak to udělat jinak?

Když jsem pracovala na Co žere Gilberta Grapea, naučila jsem se novému přístupu: prostě to nechám plavat. Věděla jsem, že tato verze bude úplně jiná. Geniální nápad našich tvůrců byl, že z Cornella udělali Cornellovou (smích).
magazin-265x238px-HDprijimac-CZ.gif Stáhněte si magazín TV <br /> do svých tabletů, mobilů a nově i do PC a Maců.Google playApp StorePC a Mac