Jako bych spala několik let a teď se probudila

  • Rozhovor
  • Autor Adéla Nosková
  • Foto Petr Florián

Za poslední roky se Natálie skoro ztratila z hudebního světa, ponořila se spíš do rodinného života. Před rokem se jí ale všechno obrátilo vzhůru nohama. Rozpadl se její celoživotní vztah a ona se právě učí, jak s tím vším naložit. Vrhla se do práce!

Čím se teď zabýváš nejintenzivněji?

Včera jsem konečně odevzdala vydavatelství Warner Music svoji novou desku. Takže mi právě spadl ze srdce velkej kámen. Bylo to napínavý, moje spolupracovnice Míša den na to porodila!
 

To zní dobrodružně.

Jasně, je to zodpovědná holka. Odevzdaly jsme hudbu a jí za pár hodin praskla voda. Tomu se říká dobrej timing.
 

Jak dlouho jste na desce pracovaly?

Dohromady je to asi tři roky. Začala jsem na ní pracovat asi tak rok po té, co se narodila moje dcera Mia. Ono docela trvalo, než se ten materiál dal celý dohromady. Já i Míša jsme měly různý nápady, pak jsme vybíraly, co je nejlepší, a když už jsme udělaly nějakou písničku, měla nakonec tři verze. Pořád se něco měnilo. Tahle tvůrčí fáze trvala asi rok. A pak jsme začaly nahrávat a to se protahovalo, protože Míša žije v Londýně. Což není za rohem… Byl celkem problém se sejít.
 

Bude ta hudba veselá?

To právě vůbec nebude. Je to pomalý, trochu temný, vlastně jsou to balady… Dost se v tom odráží všechno, co jsem prožila za poslední roky. A vůbec poprvé jsme pracovali tak, že se nahrávaly jen reálný nástroje a naprosto se vypustila elektronika.
 

Říkáš, že je to pro tebe hodně osobní deska. Psala jsi sama texty?

Nene, já udělala osm textů, jeden mi napsala máma, jeden jsme s mámou dělaly spolu. A jeden od Jana Sahary Hedla.
 

Zmiňuješ mámu. Ale zapojila jsi do procesu skoro celou rodinu…

To jo, brácha Michael mi hraje na bicí a nahrávali jsme u táty ve studiu. Brácha se mnou bude hrát i v kapele. Desku budeme křtít až v září, do tý doby hrát nebudeme.
 

Na co chceš čekat?

Míša dneska rodí, to znamená, že bude mít jiný starosti. Všechno děláme tak nějak jinak, než je běžný. Ale mně to nevadí, protože jsme tu desku dělaly pro radost a ne pro nějakej zisk a slávu. Nehoníme si ego.
 

Když se na tebe dívám, je neuvěřitelný, jak ses za poslední rok změnila. Zhubla jsi!

Zhubla. A jak jsem to udělala? V první řadě jsem přestala brát antidepresiva. Pak jsem se rozvedla – to je dost zásadní faktor! A když se ocitneš po letech v poli potenciálních vztahů, hubne se jedna báseň. Znáš to přece též (smích). Taky jsem si naložila strašně práce, dokonce jsem se nechala zaměstnat! A když nesedíš doma celý den, sníš toho míň. Ve finální fázi jsem pak vynechala veškerej cukr.
 

Jak ti bylo?

Divně. Znamenalo to taky úplně přestat pít. A to mě trochu mrzelo, ne, že bych nějak chlastala, ale spíš jsem společenská a ráda se bavím. Najednou mi připadalo, že nemůžu nikam chodit, aby mě to nelákalo. To bylo ještě v období vyrovnávání se s rozvodem, tak jsem si trochu potrpěla. A i díky nepití a vysazení cukru jsem si vlastně utřídila myšlenky… Jenže jsem taky skončila na kapačkách!
 

Cože?

Jo, už podruhý za jeden rok. Byl to extrém, při tom kolotoči, co jsem si nasadila.
 

Tu dietu ti někdo doporučil, nebo sis ji fakt naordinovala sama?

Zjistila jsem, že je to vlastně Keto dieta. Všimla jsem si, že lidi kolem mě nějak začínají hubnout. A Vladivojna La Chia, která taky strašně zhubla, mi řekla, že je to tím vysazením cukru.
 

Co kolísání energie?

Ta ti teda chybí – někdy. Ale vydržela jsem, protože byly za velmi krátkou dobu vidět výsledky. A ty mě dost motivovaly. Cítila jsem se vlastně líp, protože konečně skončily ty dlouhý roky, kdy jsem byla tlustá – tak jako nikdy v životě. Nesnášela jsem, jak vypadám.
 

Kolik jsi vlastně shodila?

Celkem je to dvacet pět kilo.
 

Takže sebevědomí vylítlo z nuly na sto.

To si piš. Ale zase to není tak, že bych se nosila jako páv. Spíš se zase cítím tak, jako dřív, ve svém těle, než jsem ztloustla po antidepresivech. Asi bych to shrnula takhle: Připadám si, jako bych čtyři roky spala a teď se konečně probudila.
 

To sis musela pořídit komplet nový šatník?

Přesně tak! Vyhodila jsem čtyři velký pytle oblečení, který bylo strašně velký. Zůstalo vlastně jen to, co jsem nosila před těmi čtyřmi lety. To jsem si tam nechávala pro případ, že zase někdy budu hubená. Byla toho plná skříň. Ale nový věci přibyly!
 

Bavilo tě v „tlustém“ období nakupovat?

Vůbec ne, to byla strašná frustrace. Nic mi nesedělo, škrtilo. Je příšerný na psychiku, když se necítíš dobře ve svým těle. Třeba kupování kalhot byla noční můra. Teď mě to zase baví.


Je zajímavé, že když jsi byla tlustá, každou chvíli tě drtili v bulváru. Když jsi zhubla, nikoho to nezajímá…

Víš, čím to je? Že si toho zatím nikdo nevšiml, protože nechodím na ty akce, kde jsou novináři. A moji tloušťku začali řešit až po dvou letech (smích).
 

Ale nějaké fotky jsi uveřejnila…

Je pravda, že tam to znát je a nikdo z bulváru to nekomentoval. Asi je to nezajímavý. Každej miluje, když ztloustne někdo veřejně známej. To je bomba, každej si to rád přečte a prohlídne. Ale hubnutí spíš naštve (smích).
 

Stejný zpoždění měli novináři i s tvým rozvodem.

Tam to trvalo asi čtvrt roku, než to někdo vyšťoural. A to jim to někdo řekl, dokonce vím kdo.
 

Jak zvládáš single život?

Hodně intenzivně. Vzpomínám si, jak jsi mi před tím rokem říkala, že po rozvodu ti připadá, jakoby se do jednoho roku narvalo pět let. S tím dneska souhlasím, dokonce mi přijde, jakoby jich bylo deset. Život narvanej novejma zážitkama.
 

Co se ti na statusu „single“ líbí a co naopak příčí?

Fakt si užívám, že potkávám obrovský množství různejch lidí. Dostanu se na místa, kam bych asi před tím nepřišla. A dost mě štve například to, že když jsou děti u mého bývalého manžela, cítím se totálně sama. Absence dětí je strašná. Když vidím svý známý, jak třeba jedou na výlety… Tak mě to bolí.
 

A jak se chodíš bavit?

Různě. Třeba dneska se jdu podívat na svoji hru WTF.
 

Chystáš se napsat něco nového?

Už se stalo. Hra je hotová, objednalo si ji jedno velký pražský divadlo. Mám z toho velkou radost! Bude se hrát příští rok, ale zatím nemůžu prozradit detaily. A jsme zase u toho, je to prostě taková specialita svobodnejch lidí a zejména svobodnejch matek. Makáme, makáme. A já makala teď tolik, že jsem to odnesla i po fyzický stránce. Dvakrát ty kapačky. A dneska se mi po tom dokončení desky chce celej den zvracet. Asi jak ze mě spadl ten stres.
 

Co nová knížka, je to rok, co ti vyšel román Tohle byl můj pokoj…

Na to teď nemám ani pomyšlení! To přijde nejdřív za pár měsíců. Musím asi vydechnout.

Natálie Kocábová (*16. května 1984), zpěvačka, spisovatelka a scenáristka.

Hudební kariéru začala už v 15 letech, kdy natočila debutovou desku Fly Apple Pie se svým otcem Michaelem Kocábem. Od té doby se věnuje spíš psaní básní i románů a divadelních her. Poslední kniha – velmi autobiografická, vyšla v roce 2015 – Tohle byl můj pokoj. V posledních letech spolupracuje s muzikantkou Michaelou Polákovou, jejich společná deska vyjde koncem dubna. Žije v Praze, je rozvedená a vychovává syna Vincenta a dceru Miu.

 

 
Více najdete v tabletovém magazínu, který je dostupný pro iOS a Android, nebo pro PC.
magazin-265x238px-HDprijimac-CZ.gif Stáhněte si magazín TV <br /> do svých tabletů, mobilů a nově i do PC a Maců.Google playApp StorePC a Mac