František Soukup: Češi nejsou dobří muzikanti

  • Rozhovor
  • Autor David Shorf
  • Foto Tomáš Krist,

Asi není jednoduché být slavný muzikant skupiny Nightwork, vyprodávat haly, hrát v nejsledovanějších reklamách a pak najednou skončit. Skladateli, muzikantovi a podnikateli Františku Soukupovi to ale překvapivě vyhovuje.

Nelze se nezeptat. Jaký je život po konci skupiny Nightwork?

Dobrý. Život po Nightwork je dobrý. Je podstatně klidnější, protože z mého života zmizely víkendové koncerty. To znamená, že mám čas jezdit na kole, mám čas si číst a chodit ven. Mám čas i chodit na výstavy. Když vystupuješ, tak jsi přes týden v práci a o víkendu ještě hraješ. To znamená pět hodin někam dodávkou na Moravu, hodinu hraješ, přijedeš ve čtyři ráno, úplně zničenej a druhej den znova. Tak z tohoto pohledu mám klid.

To je ale odpověď, kterou bych čekal od někoho, kdo je v předdůchodovém věku, kdo si po celém životě plném cestování konečně chce užít zasloužené penze… Nechybí Ti to?

Nechybí mi to. Rodiče si ze mě dělali už v dětství srandu, že jsem se narodil jako důchodce. A svým způsobem je to pravda. Protože já vystupování a jízdu na koncert a ty sdružený akce okolo považuji za obrovskou ztrátu času. Vlastně jsem vždycky byl raději skladatelem a bavila mě práce produkční, textařská a skladatelská ve studiu. Mnohem více než jet hrát na festival. 

Takže jsi vlastně nechtěl být slavný?

Já jsem ani nikdy netoužil mít skupinu tohohle rozměru. Zkusil jsem dělat muziku a tohle z toho vyplynulo náhodou nějak samo. Myslím, že nelituju rozpadu kapely. Je to absurdní, nikdo mi to nevěří. Všichni se na mě koukají jako Ty, když to řeknu, ale já jsem se už v průběhu Nightworku zabýval tím, že bych to položil. Muzikantskej život může být velmi pohodlnej, když chceš. Je totiž o tom, že hraješ večer, to znamená, že máš celé dny volno. Chodíš sice občas na zkoušky, ale ty ti nezaberou osmihodinovou pracovní dobu a pár dní v týdnu hraješ. Takže třeba odpracuješ deset, patnáct hodin v týdnu a zbytek máš leháro. A to mě nebaví. Jo a taky si jako pořádnej důchodce jdu rád včas lehnout.

Takže v Nightwork existovaly dva druhy lidí? Performeři a Ty, který by to nejraději dělal jako Gorillaz sám doma z ložnice? Nebo takových Františků tam bylo víc?

Já jsem tam byl sám Gorillaz (Pozn. red. slavná virtuální skupina). Kluci, co byli herci, Honza, Kuba, Vojta, ti milují vystupování. Ty lidi to baví. Jsou to vlastně exhibicionisti a na jevišti chtějí být a vybrali si to jako povolání. Pak tam byli profesionální muzikanti Kuba a Ondřej. Mimo Nightwork hráli v jazzových klubech nebo se swingovkama, Ondra k tomu ještě učil. Já jsem byl v tomhle ohledu trochu mimoň. Je to všechny bavilo a mě ne. Vlastně ani oni mě nechápali. Na druhou stranu já jsem se vyřádil v tom studiu a odtrpěl jsem si jen ty koncerty. Nedokážeš si představit, co to je mít všechny víkendy plné a kolik času zabere výjezd na fesťák, kde prostě sedíš v autě a čumíš. Pak hraješ od osmi do devíti a zase domů. Já jsem záviděl rodinám ve Škodě Favorit s vajíčkama na zadní sedačce, s koly na střeše, jak jedou na chalupu a budou dělat takové to typicky české nic. Druhý den půjdou na houby a já budu muset zase na koncert.

Jsi hlavní otec zakladatel. Nikdo Tě k tomu přece nenutil. Věděl jsi předem, že budeš mít plné víkendy, nebo snad ne?

Já jsem nad tím právě nikdy tak nepřemýšlel. Táta měl doma počítač se softwarem na skládání muziky, a tak jsem to občas zkoušel. Ze začátku to byla řekněme hra s počítačem, protože dělat muziku může být i o hudebním programmingu. Teoreticky nemusíš hrát na žádný nástroj, abys něco složil. Znám takového inženýra. Pak jsem přibral kámoše a zkoušeli jsme skládat spolu. Emil hrál na kytaru, já na piano. Potom se přidali různí další lidé, se kterými jsme dělali muziku jako hobby. Po večerech, odpoledne, někdy místo školy. A pak z toho najednou byla skupina. Najednou jsme měli první malý koncert, odehráli první festival. Měnili se členové, až to dospělo do téhle fáze.

Co bylo tedy spojujícím prvkem toho „nežánru“?

No právě to, že to byl nežánr. Pro nás bylo typické, že se bavíme tím, co nás momentálně naplňuje. A tím, že jsme se vždycky snažili vymyslet legendu nebo mít text, který na něco reaguje. Vždycky to mělo nějaký důvod, na kterém ta písnička stála. My jsme vlastně nejdřív hledali téma a pak teprve skládali.

Já jsem Nightwork poprvé zaregistroval v televizi, kde jste s Jakubem Prachařem zpívali Včelku Máju. To už existoval Nightwork?

Měl jsem na sobě boa a baletní sukýnku? Tak to mohl být X-Faktor. 

Působí to na mě tak, jakoby jste měli zpočátku jen pár jednorázových vystoupení a zničehonic vyrostla megakapela. Všem se to líbilo a chodily na Vás holky od 15 do 40.

Tak ono to nebylo tak překotné. My jsme hráli někdy od roku 2003. Přišla první deska v roce 2006 – neúspěch. Jediné, co z ní trochu zafungovalo, byla Včelka Mája. Pak jsme udělali docela směšnej klip Vánoční čas, což byla koleda, kde jsme poprvé použili ten model „sladká harmonická píseň s ironickým textem“. A silná zpěvná melodie. Tady nevzniká moc písniček, které by si lidé dokázali zazpívat. Klip měl o vánocích docela dost shlédnutí na YouTube, a to už byla cesta ke Gayovi (píseň Globální oteplování pozn.red.). Po nich jsme vystřelili, ale jen do určité výšky. Opravdový boom přišel až s písničkou Tepláky. Nasadili nás taky konečně na Evropě 2 a už to bylo.

Objevují se podle Tebe nové zajímavé české skupiny?

Myslím si, že ne. Já si upřímně myslím, že Češi nejsou moc dobří muzikanti a čeština je dost těžký jazyk, který jim to neusnadňuje. Doufám, že se ze mě tímto prohlášením nestane Stanislav Huml. Já Ti řeknu, že mě baví některé písničky od Xindla. Třeba Anděl nebo V blbým věku. 

Všiml sis, že na festivalech hrají pořád dokola ty samé skupiny? Čím to je?

Hodně nových kapel má jepičí život. Dostanou se do povědomí třeba zajímavým klipem, ale když to hned nepřikrmí novou písničkou nebo nějakým skandálem, tak umřou a fanoušci je zavrhnou. 

Nemáš pocit, že končí éra všeho velkého? Velké skupiny, velká vydavatelství. A že se spousta řemesel přesunuje do ložnice? Kdysi muzikant neměl peníze na nahrávací studio, každý blogger nemohl psát do novin a každý nemohl být fotografem nebo kameramanem? Bude nás bavit miliarda muzikantů na internetu?

Myslím, že je přebytek muziky a asi nás nepřestane bavit, ale vlastně nemá žádnou hodnotu. Já už třeba muziku ani nevyhledávám. Dokud existovalo to zlé odvětví hudebního průmyslu, které bralo peníze hodným muzikantům a rádo si šáhlo na kapesné bezbranných pubescentů, toužících po kazetě či vinylu milovaného interpreta, byla, myslím, muzika na kreativnější úrovni. Za slavnými skupinami stála spousta profesionálů, hledačů talentů, kreativců, hudebních producentů, producentů, filmařů a vizionářů. A ti všichni pracovali na společném cíli. Když už se někdo dostal do studia, musel být opravdu dobrej. A měli taky moc dostat toho či onoho umělce až k našim uším. Dnes už to tak není. A já si myslím, že nebylo špatné, když to nemohl dělat každý, a to, co se dostalo ven, bylo dost často i kvalitně provedené. Je to prostě řemeslo. Nemluvím ale o české scéně 80. let. To snad každý chápe.

Co se ještě v muzice mění?

Lidé chtějí stále novinky a to tempo stoupá jako orel. Kdysi se ztotožnili s nějakým stylem, skupinou, zpěvákem a byli jim relativně věrní. Hippie, éra punku, to byla lavina. Dnes se objeví nějaká odnož, jako třeba emo, ale není to tak silné, a docela rychle to povadne. Bylo to o stylu a často se muzikanti proti něčemu vymezovali, nebo měli nějaký názor. Dneska dost často nemají umělci vůbec co říct. 

Ani v českém hip hopu nemají co říct?

Myslím, že moc ne (smích). Hip hop je typickej pro kriminálníky, černochy z Ameriky. My jsme to nevymysleli, necítíme to. Příběh takového Tupaca mě baví, zlej černej kluk z Ameriky, který byl nakonec zavražděn. Ale Jarda Vomáčka z Karlína, který zpívá o své čtvrti a gangsta životu, strašně hrozí a pak odjede ve Favoritu za babičkou, mě nebere. 

Ani James Cole?

(Chvílí přemýšlí) James Cole taky ne. Zaplať pámbuh za toho Rytmuse. Hip hop je pro děti a on je aspoň velkej zlej a jezdí v Bentley. 

Takže, když jste v Nightwork dělali, co Vás zrovna bavilo, přicházel by do úvahy i rap?

Čeština není tak zvučná jako angličtina a neumožňuje slova tak hezky skládat a vyzpívat. Dost často jsou české cover-verze známých hitů směšné. Mnohokrát jsme v Nightwork chtěli udělat něco, co by mělo zápaďáckej sound a ten základ jsme dali jakžtakž dohromady. Jenže když to pak nazpívá Čech v češtině nebo ještě hůře Čech v angličtině se špatnou výslovností, tak to najednou nefunguje. Je důležité najít místo, kde čeština sedí.

No ano, s Adélou Gondíkovou jsme se v tomto časopise zaobírali otázkou, proč jsou čeští herci s pistolí vždycky směšní…

Ano, jsou (smích). Jediný, kterého beru smrtelně vážně, je detektiv Martin Tomsa.

To je Marek Vašut?

Ano, Marek Vašut útočí ze svého Favoritu.

Takže jako Češi nemůžeme dělat spoustu věcí, protože bychom byli směšní. Nemůžeme rapovat, hrát detektivy, točit akčňáky, možná ani scifíčka

Ano, všechno, co je cool, nesmíme.
magazin-265x238px-HDprijimac-CZ.gif Stáhněte si magazín TV <br /> do svých tabletů, mobilů a nově i do PC a Maců.Google playApp StorePC a Mac