Ewa Farna: Lidé čtou příliš bulvár

  • Rozhovor
  • Autor Leona Markalousová
  • Foto Tomáš Nosil, Universal Music

Po pětileté pauze na českém trhu vychází nové album s názvem Leporelo. Podle zpěvaččiných slov je toto album dospělé. Dospěla i Ewa Farna. Bulvár, který ji nešetří, vnímá s nadhledem, a energii věnuje tomu, co jí jde nejlépe, hudbě a kontaktu s fanoušky. Málokterá tuzemská celebrita tráví tolik času se svými příznivci, ať už osobně nebo na sociálních sítích. Přes veškeré fámy a pomluvy platí jedno, Ewa Farna je zatraceně dobrá zpěvačka, což dokazuje pokaždé, kdy vezme do ruky mikrofon.

Když se řekne Vaše jméno, asi každému se vybaví Váš první hit, Měls mě vůbec rád. Byla to skutečně první písnička, kterou jste vyslali do éteru? Uvědomovala jste si tenkrát, jaká vlna popularity může nastat?

Ano, úplně první. Neuvědomovala jsem si to, bylo to štěstí i práce v jednom. Taky trochu vyplnění díry na trhu. Nebyla tady mladá holčička, která by zpívala pro své vrstevnice. Vyšlo to.

Ve videoklipu jste vypadala přesvědčivě. Jak třináctiletá holka vnímá lásku, vzpomenete si? Možná je to hloupý předsudek, ale myslím si, že jako věřící dívka jste asi kluky moc neřešila, nebo se pletu?

Tehdy jsem kluky neřešila, nebo jen normálně, dětsky. Měls mě vůbec rád, není až tak o lásce, je o zalíbení, o kamarádství. Jenže lidé pod pojmem „mít rád“ okamžitě vidí lásku. Moje sestra, které je sedm let, také přijde ze školy a řekne, že má ráda toho kluka, protože jako jediný neblbne na hodinách. A není v tom nic zlého, či hraní si na dospělého.

Když už jsem zmínila víru, do jaké míry ovlivňuje Vaši práci? Sledujete třeba svoje kolegyně a říkáte si, tohle bych už nemohla/nechtěla udělat?

Občas určitě, ale snažím se nesoudit. Jen vím, že já bych určité věci neudělala. Občas se ptám, proč? Možná jde i o víru, ale víc o nějaké morální zásady. Pro mě je to vlastně totéž. Víra mě ovlivňuje v činech, v přístupu, v tom, který projekt vzít a který ne. Jestli někde cítím levou, je to pochybná nabídka, nebo třeba sama o sobě má nějaký nepěvecký charakter.  

Málokteré dětské hvězdě se podaří udržet na vrcholu. V začátcích se určitě našli rýpalové, kteří z Vás měli legraci, Vy ale stále stoupáte. Jak to děláte, abyste se neokoukala?

To je můj největší úspěch, že jsem nebyla rychlokvaška, jak si mnozí přáli. Prostě cestuju, dělám koncerty v Polsku a v Čechách, vydávám desky, mám ráda fanoušky a vím, že díky nim mohu dělat, co mě baví.

Jako porotkyně v SuperStar jste poznala spoustu nových talentovaných lidí. Poznáte po několika vystoupeních, kdo má reálnou šanci prorazit? Je někdo, kdo Vás po soutěži překvapil, ať už kladně nebo záporně?

Po soutěži asi nikdo, respektive v edici, v níž jsem porotcovala. Zatím se nic neděje, tak čekám. Jediný Jaro Smejkal má podle mého našlápnuto, jen nesmí usnout na vavřínech. Má krásný hlas. Někdy to jde poznat po chvilce, jindy je potřeba více času. Někdo má třeba víceméně průměrný hlas, ale rychle se učí, zdokonaluje se, píše vlastní písničky. S dobrým přístupem má pracovitý člověk šanci udržet se na hudební scéně. To na první pohled nepoznáte.

Vaší výhodou je, že zpíváte pro československé a polské publikum, fanoušků je tedy logicky víc. Vyhovuje Vám to tak, nebo byste ráda rozšířila své působení i v dalších zemích? 

Takto je to úplně super! Ráda občas zavítám na Slovensko, ale tam je to s českými interprety těžké. Ráda bych třeba ještě jednu zemi, ale není to nic, na co bych mermomocí tlačila. Celou Evropu či svět bych si ani nepřála, protože pak nemáte ani kam odjet na dovolenou, abyste měli klid.

V kontaktu s fanoušky jste velmi aktivní, nebylo by příliš vyčerpávající obsáhnout další zemi tak intenzivně, jako se Vám to daří v Polsku a u nás?

To by bylo samozřejmě velmi těžké. I takhle je to už docela masakr. Zvláště, když se každé zemi věnuji v jejím jazyce, dělám tak dvě desky, rozhovory ve dvou jazycích, pořady, koncerty, komunikaci na Facebooku. Kdyby to byly země anglicky mluvící, máte vlastně té práce stejně, akorát více koncertujete, což je skvělé. Na druhou stranu, jak jste sama říkala, alespoň se lidem neokoukám. Prostě jedete na půl roku koncerty tady a pak si začnete chybět s publikem tam.

Jako zpěvačka jste často na cestách, koncertujete, vystupujete v televizi. Máte čas během těchto cest poznávat nové lidi, místa, nebo jen přestoupíte z auta do studia? 

Jak zpívá pan Karel Gott, „Auto, hotel, šatna, scéna“. Tak to vypadá. Znám dobře hotely, benzínky a náměstí, kde se většinou koncerty odehrávají. Samozřejmě když už v televizi vystupujete po dvacáté a je tam pořád stejný tým lidí, zdravíte se tykáním a „jak se vede“.  

Musí být náročné zůstávat tak často mimo domov. Máte nějaké finty, jak si navodit domácí „maminkovskou“ atmosféru?

Telefonátem s ní. A tím, že hotelový pokoj je pro mě opravdu místo, kde se během dne můžu schovat a mít svou privátní zónu. Tam si zkouším vytvořit útulné místo. Hotel je domovem, domov hotelem – takto je to hlavně v létě. 

Nedávno jste se vyjádřila, že už s partnerem přemýšlíte o dětech. Jak moc aktuální je pro Vás toto téma? 

Není to nic aktuálního, to si vymyslel bulvár. Když řeknu, že bych jednou děti chtěla, a navíc s člověkem, se kterým teď jsem, neznamená to, že je chci v jednadvaceti letech. Mám na to čas, sama jsem ještě dítě. Teď pracuji, až jednou budu mít potomka, práci omezím tak, aby to nemělo vliv na výchovu dítěte. Dám mu samozřejmě vše, včetně času.

Dovedete si představit, že byste opustila svět showbyznysu a věnovala se civilnímu povolání? Proč jste vlastně začala studovat práva? Zadní vrátka, nebo jen potřeba doplněného vzdělání?

Zadní vrátka, ale i proto, že mě to zajímalo. A pořád zajímá, ale studium ve Varšavě a zpívání ve dvou zemích jsem nezvládala. Je mi to trochu líto, ale nemůžu mít všechno. Dokážu si představit, že bych opustila showbyznys, ale ne hudbu. Chtěla bych se s ní živit a dokud to bude někoho zajímat, dělat skrze ni lidem radost.

Asi málokdo ví, že jste byla členkou oddílu sjezdového lyžování. Uděláte si i nyní čas na zimní radovánky? Plánujete letos vyrazit na hory?  

Každou sezonu jezdíme na hory, to se musí. Ráda lyžuji, teď už teda jen rekreačně.

Média rády probírají Vaši váhu. Nyní jste se prý dala na hubnutí. Vezmu to z jiné stránky. Má změna postavy vliv i na zpěv? Třeba taková Adele rapidně zhubla a prý jí to už tolik nezpívá.

To je nesmysl. Lidé moc čtou bulvár. A já jsem se na žádnou dietu nedala. Na hlasivky má vliv mnoho faktorů, mimo jiné kondice, respektive vaše zdraví. Pokud žijete zdravě, na hlase se to projeví. O to já se samozřejmě snažím. Nejde ale o váhu, někdo žije zdravě, ale prostě je kus ženský.

V písničce Leporelo zpíváte, že chcete bránit svého ochránce. Kam až byste byla schopna zajít pro čest své lásky?  

Jééjda, daleko. Láska je to nejvíc v životě, ať už rodičovská, bratrská nebo ta pravá. Tak pro co jiného zacházet daleko? Všichni se ženeme za bohatstvím, mocí a jsme schopni pro to udělat mnohé, ale pro lásku už ne.

Na závěr mě napadá, kdo je pro Vás hrdina, nebo čím se podle Vás vyznačuje?

Hrdinou, či spíše autoritou, jsou pro mě rodiče, Václav Havel, Jan Pawel II, Dalajlama, Nelson Mandela. Hrdinství bych označila odvahou, odhodláním, loajálností, výdrží a velkou láskou k tomu, co nebo koho brání či reprezentuje.
magazin-265x238px-HDprijimac-CZ.gif Stáhněte si magazín TV <br /> do svých tabletů, mobilů a nově i do PC a Maců.Google playApp StorePC a Mac