Odchod v nejlepším

V pondělí jedenáctého ledna zaplnila média i sociální sítě smutná a neočekávaná zpráva. Po osmnácti měsících boje podlehl David Bowie rakovině. Všeobecný šok byl umocněn tím, že o zákeřné nemoci vědělo jen několik jeho nejbližších. Ještě v neděli desátého, když se v kruhu rodiny loučil se světem, se mluvilo o jeho velkém comebacku. 

Na albu Blackstar se hudebnímu chameleonovi zase jednou povedlo najít novou, neotřelou polohu sebe sama. Zní na něm hodně saxofonu, překvapivě výrazné basy a dokonce něco jako rapující Bowie. Nová deska je odvážnější než jemně rockové a melancholicky zabarvené The Next Day, kterým se na jaře 2013 k překvapení fanoušků po desetileté odmlce vrátil na scénu. Na přelomu roku se v New Yorku navíc začal hrát Bowieho surrealistický muzikál Lazarus, hudebník se tedy do posledního dechu nešetřil.

Bowie se narodil 8. ledna 1947 jako David Robert Jones a vyrůstal ve středostavovské rodině na londýnském předměstí. Původně se učil grafikem, naštěstí pro svět hudby se však našel ve hře na saxofon a v patnácti založil svoji první kapelu. O půlstoletí později platí s přibližně 140 miliony prodanými nosiči za jednoho z nejúspěšnějších hudebníků všech dob, který ovlivnil moderní hudbu jako málokdo. Neobyčejně všestranný umělec spoluutvářel žánry jako Glam Rock, taneční hudbu, alternativní rock, jungle či soul.

Nejoslnivěji zářil v sedmdesátých letech jako androgynní vesmířan Ziggy Stardust, mezi jeho další alter ega patří Major Tom nebo Thin White Duke, tedy hubený bílý vévoda. Tato inkarnace mimochodem přesně vystihuje Bowieho tehdejší životní styl, kdy podle svých slov byl živ jen z mléka a kokainu. Těžké období však dokázal překonat stejně, jako se mu po tvůrčí krizi v osmdesátých letech a odmlce v těch nultých vždy podařilo vrátit na výsluní.