„Kde se berou všichni ti osamělí lidé,“ zpívá Paul McCartney v songu Eleanor Rigby. Hrdinka této romance, které rodiče dali podle zmíněné slavné písně Beatles jméno, také zrovna neprožívá šťastné období. Naděje a láska ale umírají poslední. Aspoň ve filmu určitě.
Conor a Eleanor kdysi tvořili šťastný zamilovaný pár. Do jejich společného života ale nečekaně zasáhla osobní tragédie, na kterou nebyli a ani nemohli být připraveni. Jejich do té chvíle pevný vztah se v tom okamžiku zhroutil. Conor a Eleanor na stejnou událost reagují pro ně nečekaně odlišným způsobem. Jsou zmatení, cítí se být druhým nepochopení a opuštění. Stali se z nich dva cizinci, kteří si najednou nerozumí.
Celovečerní debut Neda Bensona sleduje, jak se dvě kdysi spřízněné duše pokoušejí získat zpátky život a lásku, jež je dříve pojila, a navázat na tu část minulosti, která už je možná příliš vzdálená. Benson se zároveň ptá: „Jak je možné různě vnímat stejný příběh a krizi vztahu dvou lidí? Jak se liší jeho a její pohled na jednu a tutéž událost? Jak odlišně mohou vnímat společně prožitou tragédii?“
Newyorčan Benson si na svůj první celovečerní film musel počkat, vždyť první krátký film natočil už celých deset let předtím. Pak ale aspoň debutoval ve velkém – v podstatě třemi filmy. Citlivý portrét lásky, empatie a subjektivního prožívání vztahu totiž existuje ve třech verzích. Část On zachycuje události pouze z pohledu Conora v podání Jamese McAvoye – zvláště jeho usilovnou snahu spojit se s Eleanor, překonat vzájemné odcizení a společně obnovit jejich dříve tak intenzivní lásku. Část Ona se na vše dívá očima Eleanor s tváří Jessicy Chastain, která se snaží překročit trosky zničeného vztahu a svým odchodem z něj najít sama sebe a ztracenou životní rovnováhu. Na HBO uvidíte poslední verzi jejich příběhu s podtitulem Oni, která v sobě spojuje oba předchozí samostatné filmy, a ukáže tedy pohledy obou hrdinů.
Ned Benson o Eleanor Rigby
„Chtěl jsem prozkoumat lásku ve vztahu, k tomu mě velmi zajímalo téma subjektivity, jak dva lidé můžou stejnou věc vnímat odlišně. Chtěl jsem si pohrát s myšlenkou, jak všichni zažíváme ten stejný příběh, stejné okamžiky, a jak je to pro každého vlastně jiné. Zachycení obou stran vztahu mi přišlo mnohem upřímnější, než kdybych popsal jen jednu perspektivu.“
