Film / seriál

V nitru Llewyna Davise: Zpěvák, který se neproslavil

V nitru Llewyna Davise

Píše se únor 1961 a New York si jen málokdo dokáže představit jako budoucí centrum folku, které vyprodukuje velké hudební hvězdy. Llewyn Davis jednou z nich ale nebude, i když také zpívá, skládá a shání nahrávací kontrakt. Davis je totiž takzvaný „loser“ (smolař) – typická postava filmu bratrů Coenů.

Joel a Ethan Coenové jsou umělecky plodní a úspěšní sourozenci, jejich hrdinům ale většinou úspěch uniká, často vlastním zaviněním i ironií osudu. Vzpomeňte si na Seriózního muže, jehož existence připomíná krutou židovskou anekdotu, lovce, který si bláhově vezme peníze, které mu nepatří, v dramatu Tahle země není pro starý, nebo na muže, který si najme béčkové kriminálníky na únos své ženy ve Fargu. O flákači Big Lebowskim ani nemluvě.  
 
Zatím poslední coenovský hrdina Llewyn Davis je bez peněz, bez hudebního partnera, který nedávno skočil z mostu, bez velkých kamarádů a ještě i bez kocoura, kterého měl hlídat. Týden, který s ním zažijeme, bude tedy hodně mrazivý. Zajímavě zacyklená přehlídka zklamání, selhání a únavy ale obsahuje dost absurdit a groteskních charakterů. A je vyprávěná jako folková balada o věčné odysee nedokonalého člověka.
 

Folk před Dylanem

Film nezaznamenává přímo období boomu folkové hudby v newyorské Greenwich Village, ale dobu těsně před tím, než se folku dostalo masového přijetí, objevily se první hity a investice. Dobu, kdy pouze malá skupina nadšenců folkové hudby směňovala staré nahrávky jako tajemství. Moment na pomezí změny, před nástupem Boba Dylana, Paula Simona a Joni Mitchell a dalších poetických osobností, mísících estetiku folku a beatniků.
 
Greenwich Village byla v té době opravdu „vesnice“, prostředí, kde se hudebníci navzájem znali, hráli a zpívali spolu ve Washington Square parku, přespávali u sebe na gaučích a navzájem si lámali srdce. Tito hudebníci chtěli tvořit autentickou hudbu s kořeny ve venkovské Americe. Klubová scéna té doby byla řízena tvrdou ekonomickou situací. Newyorské zákony o kabaretu byly jedny z nejpřísnějších v USA a jediný důvod, proč kluby folkové zpěváky najímaly, bylo vyhýbání se placení vysokých poplatků za pořádání jazzových koncertů. Klub Folk City měl ve Village jako jediný licenci na prodej alkoholu a stal se předlohou pro bar, ve kterém ve filmu vystupuje Llewyn Davis.
 

Kdo je inspirován kým?

Llewyn Davis (Oscar Issac) připomíná Boba Dylana, jeho přespávání na gauči u kamarádů odkazuje na Phila Ochse, zpívá ale písně Davea Van Ronka, jehož memoáry The Mayor of MacDougal Street bratři Coenové využili pro nastínění atmosféry doby a některých lokací. Stejně jako Ronk je Llewyn dítě z dělnické rodiny, které dělí svůj život mezi hudbu a krátkodobé přivýdělky jako námořník.
 
Roland Turner (John Goodman) připomíná Doca Pomuse, židovského Newyorčana, který si vysloužil svoji slávu ve 40. letech zpěvem bluesových písní v tmavých barech.
 
Bud Grossman (F. Murray Abraham) připomíná Alberta Grossmana, majitele chicagského folkového klubu, který se v roce 1960, kdy mu bylo 34 let, přestěhoval do New Yorku. Tam pak pomohl k přeměně Boba Dylana z osamělého kytarového poety na velkou rockovou hvězdu.
 
Mel Novikoff (Jerry Grayson) připomíná Moe Asche z Folkway Records. Milovník folku a levicový podporovatel hnutí protest songu byl i tvrdým a staromódním obchodníkem. Jen málo z jeho projektů dosáhlo větší známosti a ty pak dotoval tím, že byl notorický skrblík vůči umělcům, kteří se prodávali lépe. K neúspěšným umělcům byl zase bolestivě upřímný.

V nitru Llewyna Davise

Film / seriál
Hodnocení FDB 56.7 %
Foto Cinemax

Režie Ethan Coen, Joel Coen

Obsazení Oscar Isaac, Carey Mulligan, Justin Timberlake, John Goodman, Garrett Hedlund, F. Murray Abraham, Ethan Phillips

Délka 105 min.

HBO HD pondělí 22. 12. Můj TV program Součást balíčků: HBO MaxPack, HBO Standard a Komplet

Kompletní magazín se spoustou dalších článků najdete volně ke stažení na