Proti všem

Když režisér Edgar Wright a herci Simon Pegg a Nick Frost natočili Soumrak mrtvých, netušili, kam to povede. Parodická zombie komedie s lehkým tónem chytla diváky za srdce, a tak po čase následovala stejně zábavná pocta akčním filmům Jednotka příliš rychlého nasazení. Volnou tematickou trilogii Cornetto, pojmenovanou podle kladného vztahu filmových hrdinů k populární zmrzlině, uzavírá vtipná sci-fi U Konce světa.

Pegg, který je společně s Wrightem autorem scénáře, si zahrál i hlavního hrdinu. Gary King se vrátí do rodného městečka, dá dohromady starou partu (kromě Frosta je v ní ještě Martin Freeman, Paddy Considine a Eddie Marsan) a je pevně odhodlaný za každou cenu dokončit epickou výpravu po hospodách, o kterou se pokusili už před dvaceti lety. Dvanáct hospod znamená dvanáct piv za jeden večer. A tak se začnou dít divné, a dokonce životu nebezpečné věci. Čtyřicátníci s obroušenými hranami se musí sami postavit mimozemským robotům maskovaným za otravné sousedy.

Hlavní hrdina nepřipomíná nikoho, na což jsme si u Pegga už zvykli ze sérií Mission: Impossible nebo Star Trek. Gary King je muž s náctiletým srdcem věčného gotika, s dozadu ulíznutými vlasy, prsty okovanými masivními šperky, navlečený v tričku s kapelou Sisters of Mercy a zabalený do dlouhého černého pláště. Odmítá si připustit, že už není mladý. Nebo že se jeho kamarádi změnili.

„Na začátku filmu se hlavní hrdina Gary považuje za místní legendu. Jenže tou je maximálně ve vlastních představách. Ale i tak nechá ostatní, aby ho brali prakticky jako nějakého mytického hrdinu. Než film skončí, toto přání se mu vyplní. Na konci dostane příležitost rozehrát všechny náctileté fantazie,“ říká Wright. „Když zjistí, že tady něco nehraje a říká o tom kamarádům, usmívá se. Má radost, protože může všechny své problémy a zklamání svést na probíhající mimozemskou invazi. Je to lepší, než přiznat, že zestárl nebo že už to v jeho městě není, co bývalo.“

Wright se prý občas vyrovnává s nepříjemnostmi podobně jako Gary. Během psaní scénáře ho inspirovaly zážitky z vlastních návratů domů jednou za rok na svátky. „Často jsem se cítil jako někdo cizí,“ vysvětluje. „Bylo to, jako kdybych tam vůbec nikdy nebydlel. Dokonce ani ti, co mě šikanovali na škole, už si na mě nepamatovali. Takže mě napadlo, co když všechny místní někdo vyměnil? Pamatuju si, jak jsem někdy uprostřed 90. let řekl kamarádům: Každý návrat domů je jako z filmu Invaze lupičů těl.“

Trio Wright, Penn a Frost se drží postupu, který se jim tolik vyplatil se Soumrakem mrtvých a Jednotkou příliš rychlého nasazení. Místo hororu a akčního filmu se tentokrát podívali na zoubek sci-fi a výsledek je podobně utržený ze řetězu. Nechybí hospodské rvačky, muzikálové vsuvky, ani hromady odkazů na jejich oblíbené filmy. „Nejlepší sci-fi filmy jsou o tom, že se to, z čeho máte největší strach, zjeví jako hrozba z jiného světa,“ říká Wright. „Mimozemští roboti z filmu U Konce světa svým způsobem představují děs a běs z dospívání a povinnosti zapojit se do systému.“