Život se studenou krví: Dlouhý příběh plazů

V druhohorách, které trvaly přibližně 180 milionů let, byli plazi nezpochybnitelnými vládci planety. Takový brachiosaurus byl dvanáct metrů dlouhý a přes dvacet metrů široký, přičemž mohl vážit i šedesát tun. Vědci ovšem vykopali také fragmenty kostí, které podle propočtů mohly patřit dinosaurům, těžkým dokonce až 120 tun. A dravci jako tyrannosaurus nebo allosaurus možná nebyli největšími tvory, kteří kdy chodili po Zemi, ale rozhodně byli mimořádně nebezpečnými a fascinujícími živočichy.

Dnes naši planetu obývá přes 14 000 druhů plazů. První dosud objevený tvor, který se od vody odpoutal definitivně, tedy nemusel do ní ani klást vajíčka, se jmenuje hylonomus a žil v tropických bažinách před 315 miliony lety. Už v té době se oddělily dvě vývojové linie, z nichž jedna vede až k savcům a druhá k dnešním plazům a ptákům. Od posledně jmenované se navíc odštěpila linie zvaná parareptilia, zvláštní, a už dávno vymřelí tvorové, vzdáleně připomínající hrochy a psy bez srsti.

Zatímco laik má o plazích docela jasnou představu, vědci to vidí složitěji. Nejprimitivnějšími žijícími plazy jsou zřejmě želvy, přičemž do větve archosauria však lze počítat i přímé potomky dinosaurů, tedy ptáky. „Klasičtí“ plazi, tedy zástupci třídy eureptilia, však jsou studenokrevní, nedokáží sami udržovat stálou teplotu svého těla. Tu mohli alespoň z části ovlivnit jen někteří dinosauři, kteří byli pokryti peřím.

Ráno se sice musíte dostatečně rozehřát, ale být studenokrevný pochopitelně má i svoje výhody. Jednak je to energicky méně náročně, nemusíte tedy pořád jíst. A na rozdíl od nás se hadi a ještěři například nepotí, protože vylučování potu je jedním z mechanismů termoregulace. Závislost na teplotě u mnoha druhů dala vyvinout také až neuvěřitelné citlivosti na teploty. Někteří plazi dokáží rozeznat její změny řádově v tisícinách stupňů, a to i doslova pouhým okem. Do světa dnešních plazů se můžete vydat se sirem Davidem Attenboroughem, který zahajuje svá vyprávění na Galapágách.